Matěj Brouček není jen améba

pondělí, 04 září 2017 17:22

„Nová edice Broučkiád přináší kromě konečných verzí textu i varianty časopisecké či korespondenci, vypovídající o genezi próz,“ říká literární historička Věra Menclová, která se zaměřuje na literaturu 19. století a je známa i ze svého dlouhodobého působení v Ústavu české literatura a komparatistiky FF UK. Na letošním svazku České knižnice Výlety pana Broučka od Svatopluka Čecha se podílela jako vědecká redaktorka. Již dříve s Knižnicí spolupracovala jako editorka svazku Úlomky žuly Terézy Novákové a vědecká redaktorka Povídek K. V. Raise.

Čím mohou Výlety pana Broučka oslovit dnešní čtenáře, v čem jsou aktuální?

Výlety pana Broučka jsou asi neznámější prózy z Čechova rozsáhlého díla. Díky kdysi povinné školní četbě zná většina čtenářů Nový epochální výlet, tentokrát do XV. století, ale troufám si říci, že o Pravém výletu pana Broučka do Měsíce jen slyšeli a titul M. Brouček na výstavě, zakomponovaný Čechem do Pestrých cest po Čechách, bude příjemným objevem! Vyšel naposledy před více než třiceti lety a jeho aktuálnost mne při novém čtení až zarazila. Dobové milieu v určité variantě odpovídá i našim současným zkušenostem. Zejména v poslední době v diskusích o národnosti a vlastenectví nabývá Čechova ironie a nadhled dalších významů. Pro toho, kdo se trochu zabývá dějinami a kulturou druhé poloviny 19. století, bude například literární souboj Břetislava Boubínského a Orlanda Furiosa „pošušňáním“. Čtenář zjistí, že postava Matěje Broučka má mnoho faset a není jen tou beznázorovou amébou, jak byl často zúženě interpretován v Novém epochálním výletu do XV. století. Navíc suchý Čechův humor, uplatněný ve vysoké míře právě v próze M. Brouček na výstavě, je nečekaným bonusem.

V čem mohou být naopak pasé?

Myslím, že největší překážkou v četbě by mohl být Čechův náročný styl vyprávění. Popisy, byť dynamické a skrývající v sobě právě autorský nadhled, mohou připadat čtenáři dychtícímu po příběhu příliš časté a retardující. Mám na mysli především Pravý výlet do Měsíce. Přistoupíme-li však textu nezatíženi tradičními poučkami, dostane se nám potěšení z fines a nápaditostí, na nichž je celé vyprávění o dvou neslučitelných světech postaveno. Autor vypovídá o světě své doby, ale paradoxně i o světě současném víc, než by kdo čekal.

Čím je toto vydání zvláštní, co v něm čtenář najde, co by v jiných vydáních nenašel?

Nová edice Broučkiád přináší kromě konečných verzí textu i varianty časopisecké či korespondenci, vypovídající o genezi próz. Komentář Michala Topora shrnul mj. celou dosavadní recepci všech tří próz o Matěji Broučkovi včetně divadelních inscenací od počátku až do současnosti a objevil pro čtenáře, zejména pro kantory, další možnosti interpretace textu. Svazek je jako obvykle v České knižnici doprovázen poznámkami a vysvětlivkami, bez nichž by současný čtenář byl ochuzen o řadu dobových souvislostí a narážek.

Ptal se Stefan Segi