(1882–1952)
Povídkář, romanopisec, autor próz pro mládež.
Pod vlastním jménem Bohumil Markalous byl činný jako pedagog, novinový redaktor, výtvarný kritik a organizátor kulturního života. Vyrůstal v Chrudimi, později během života s různými povoláními často měnil působiště; vedle Prahy strávil delší čas též v Brně, závěr života pak v Olomouci a Slatiňanech u Chrudimi, zemřel v Jaroměři. Vystudoval přírodovědeckou fakultu, ale již za studií se aktivně zajímal i o různé humanitní vědy, po vzoru svého učitele Otakara Hostinského zvláště o estetiku. V předválečných letech působil jako středoškolský pedagog přírodních věd a zároveň jako pilný kulturní pracovník. V únoru 1915 byl povolán do armády a po půlročním výcviku byl vyslán na balkánská bojiště první světové války. V únoru 1916 onemocněl v Albánii úplavicí a ochrnuly mu nohy, vystřídal pak mnoho nemocnic c. k. monarchie. Po zotavení působil jako velitel jízdárny, instruktor jednoročních dobrovolníků a správní důstojník vojenských nemocnic. Z válečných zkušeností vytěžil coby citlivý pozorovatel lidských povah inspiraci pro své povídky zařazené později do Večerů na slamníku; v povídkách zúročil i své dřívější literární snahy o práci s autenticitou jazykového projevu a s využitím dokumentu (viz též jeho romány založené na autentické korespondenci). Ve své mladší literární tvorbě se věnoval zejména psychologickému románu.
slovníková hesla:
Lexikon české literatury (díl 2, svazek I – H–J)
fotografie:
Jaromír John, zdroj: Literární archiv PNP, fond Fotoarchiv