(1882–1952)
Prozaik a publicista.
Svůj pseudonym si Kamil Zeman, syn právníka, politika a spisovatele Antonína Zemana, píšícího pod jménem Antal Stašek, zvolil už během studia na královédvorském gymnáziu. Po maturitě se hodlal osamostatnit, otec ho však přiměl ke studiu práv v Berlíně. Kvůli nevalným výsledkům záhy přešel na pražskou filozofickou fakultu, obor historie–zeměpis, kde navštěvoval i Masarykovy přednášky z dějin filozofie. Současně se v rodných Semilech aktivně zapojoval do činnosti sociálnědemokratického hnutí a místních kulturních spolků. Roční dobrovolnická vojenská služba vytříbila jeho antimilitaristické názory, na rozdíl od svých generačních druhů (Hašek, Šrámek, Gellner aj.) se však nikdy nepřiklonil k anarchistickému buřičství. Před státnicemi roku 1907 zanechal studia a zvolil dráhu žurnalisty, nejprve v redakci vídeňských Dělnických listů, pro něž také překládal původní českou beletrii tematizující sociální konflikty, od roku 1916 pražského deníku Právo lidu, kde vynikl jako reportér. Taková byla Olbrachtova životní konstelace v době, kdy literárně debutoval a vytvořil typovou postavu zlého samotáře. V následujícím období se pod vlivem ruské revoluce posunul v politickém spektru k radikální levici, stal se přesvědčeným komunistou, byl redaktorem Rudého práva, za své názory byl i dvakrát vězněn. Roku 1929 byl za svou kritiku gottwaldovského vedení vyloučen z KSČ. Po odchodu z politiky se živil jako spisovatel a překladatel, tehdy dosáhl druhého vrcholu své tvorby v podobě próz tematizujících prostředí Podkarpatské Rusi, jež v letech 1931–1936 pravidelně jezdil poznávat. Spolupracoval též s filmem a pro mládež literárně adaptoval klasická díla minulosti. Za války byl ve spojení s odbojem, po válce byl ve volbách 1946 zvolen poslancem za KSČ a vedl rozhlasový odbor ministerstva informací až do svého odchodu do důchodu roku 1949.
slovníková hesla:
Lexikon české literatury (díl 3, svazek I – M–O)
fotografie:
Ivan Olbracht doma v roce 1942, zdroj: Literární archiv PNP, fond Fotoarchiv, L.a. 99/55