(1882–1952)
Prozaik a publicista.
Pocházel ze Semil, jeho otcem byl semilský advokát Antonín Zeman, vystupující v literatuře pod pseudonymem Antal Stašek. Od mládí se podílel na kulturním dění ve svém rodišti a aktivní byl též v řadách politické levice. Rozhodl se pro dráhu žurnalisty a stal se redaktorem levicového tisku (nejprve vídeňských sociálnědemokratických Dělnických listů, od roku 1916 se stal redaktorem pražského Práva lidu, poté Rudého práva). Pod vlivem ruské revoluce se posunul ještě radikálněji vlevo v politickém spektru, stal se přesvědčeným komunistou, za své názory byl i dvakrát vězněn. Roku 1929 byl za svou kritiku gottwaldovského vedení vyloučen z KSČ. Po svém odchodu z politiky se živil jako spisovatel a překladatel, spolupracoval též s filmem a pro mládež literárně adaptoval klasická díla minulosti. Za války byl ve spojení s odbojem, po válce byl ve volbách 1946 zvolen poslancem za KSČ a vedl rozhlasový odbor ministerstva informací až do svého odchodu do důchodu roku 1949. Už Olbrachtovy rané prozaické práce tematizovaly společenské vyděděnce a jejich živelné buřičství. Byl též autorem náročných psychologických románů, beletrizovaných reportáží a cestopisů i pokusu o agitačně výchovný román. Jeden z vrcholů jeho tvorby představují prózy inspirované prostředím Podkarpatské Rusi, jež v letech 1931–1936 pravidelně jezdil poznávat.
slovníková hesla:
Lexikon české literatury (díl 3, svazek I – M–O)
fotografie:
Ivan Olbracht doma v roce 1942, zdroj: Literární archiv PNP, fond Fotoarchiv, L.a. 99/55