Ohlasy

Obsah:

1. Současné ohlasy (od roku 2016)
2. Starší ohlasy (1999–2015)
3. Počátky České knižnice (1995–1998)
 

Současné ohlasy (od roku 2016)

"Předchůdce Moravopisu rozhodně není nějakým pandánem k Hájkově »české« kronice," píše Martin Bedřich ve své recenzi svazku 113 Knižnice. Samotná edice je podle něj "po všech stránkách vzorová", avšak Pešinův text nepatří k těm, "která by byla radost číst a přemýšlet o nich i po staletích". (Moravopisná očekávání, Souvislosti 33, č. 3, 14. 11. 2022, s. 231–234)

Výboru z Hasištejnových básní, dopisů a dopisových statí v uspořádání a překladu Marty Vaculínové se na blogu IPSL E*forum (on-line 2. 11. 2022) věnuje Magdaléna Jacková. Recenzentka oceňuje svazek 116 České knižnice jako "záslužný pokus přiblížit širší veřejnosti nepříliš známou, a přitom pozoruhodnou osobnost jednoho z našich nejvýznamnějších humanistických básníků", otázky přitom podle ní vyvolává "zvolená forma někde napůl mezi kritickou a čtenářskou edicí (tj. se spíše skromným kritickým aparátem a zároveň s prozaickými překlady básní)"

"Recenzovaná kniha je, jak jsem už konstatoval, pečlivě připravenou edicí, která zároveň vybízí k otázce — co by vlastně měla Česká knižnice vydávat?" V druhé vědecké recenzi svazku 113 s Pešinovým Prodromem se Jan Malura mezi dvěma možnými odpověďmi ("díla, jež dosud editována nebyla" – "nové edice významných, kanonických děl") přiklonil spíše k té druhé. Přimlouvá se také za častější zařazování výborů: "…užitečné by jistě byly moderně koncipované antologie z kramářských písní, překladů latinské humanistické poezie, již zmíněných barokních dramat, humanistických satir a parodií nebo časového básnictví husitské epochy. Myslím, že důstojným úkolem pro Českou knižnici by se mohly stát rovněž překladové výbory z větších latinských celků, jakými jsou Balbínovy nebo Pešinovy monumenty." (Jan Malura: Mezi historií a zeměpisem, Česká literatura 70, č. 4, 2022, s. 488–492, on-line zde)

Při příležitosti nového vydání Zbabělců ve svazku č. 109 vyšel v Deníku N rozhovor s Michaelem Špiritem (Boris Hokr: Odvážný román Zbabělci ukázal realitu až moc pravdivě, Deník N 4, č. 63, 30. 3. 2022, s. 12). V širší verzi rozhovoru na webu novin se editor románu vyjádřil mimo jiné k tomu, jaká další díla Josefa Škvoreckého by do České knižnice patřila: "Zůstane-li Česká knižnice řadou víceméně otevřenou pro díla nejrůznějších poetik, pak soudím, že by tu měly vyjít od Škvoreckého přinejmenším ještě povídky z první poloviny padesátých let a určitě Příběh inženýra lidských duší z roku 1977, což není myslím jen jeden z nejskvělejších českých románů, ale dílo z ranku prací od autorů jako Graham Greene nebo Saul Bellow." (Boris Hokr: V případě Zbabělců cenzurní dozor selhal, Škvorecký byl označen za prašivé kotě..., Denikn.cz, on-line 29. 3. 2022)

Pro časopis básníkovy společnosti recenzoval březinovský svazek č. 114 České knižnice Jiří Poláček (Nová edice Březinovy poezie, Bulletin Společnosti Otokara Březiny č. 79, březen 2022, s. 5–7)

"Nehodláme tímto textem jakkoli suplovat březinovskou studii, jež jde zjevně nad jeho rámec, snad jen pár postřehů k dílu tohoto velikána. Nejdřív je však třeba pochválit výtečně připravený svazek, který – jak je ostatně u edice Česká knižnice pravidlem a zvykem – obsahuje vedle samotného textu též dokonalý poznámkový aparát a podrobnou, fundovanou studii," napsal Josef Rauvolf v úvodu glosy věnované svazku č. 114 České knižnice. Vyšlo na blogu Kosmasu Oko (on-line 3. 3. 2022)

V recenzi svazku 113, přinášejícího první úplné moderní vydání spisu Prodromus Moravographiae barokního historiografa Tomáše Pešiny z Čechorodu, vyzdvihla Kateřina Smyčková odlišnost Pešinou podaného příběhu našich dějin od dnes ustálených představ: "Ačkoli historicky poučený čtenář může s Palackého dějinným modelem v mnohém nesouhlasit, stěží se přičetbě Prodromu ubrání srovnávání a překvapení, že Pešinovy dějiny Moravy jsou zcela jiné. Nejsou to dějiny odvozené z dějin Čech." Recenze byla publikována na blogu IPSL E*forum (on-line 23. 2. 2022)

Svazek básní a povídek Jana Zábrany dále poutá pozornost recenzentů. "Díky tomu, že máme Zábranovy sbírky takhle pohromadě, můžeme obdivovat jak básníkův um, tak vývoj, kterým jeho básnění procházelo – jedno však mají, lze-li to tak vůbec říct, společného. Ztráta jakýchkoli iluzí, smutek, beznaděj, pocit zmaru, vždy někde jako spodní proud, temný tón," napsal o svazku č. 108 na blogu Kosmasu Oko Josef Rauvolf (on-line 14. 2. 2022)

Svazek 112 s reedicí výboru z povídek Jaroslava Haška recenzoval v Mladé frontě DNES Radim Kopáč: "Dneska už je Jaroslav Hašek dávno kanonizovaný; patří do světové literatury, podobně jako do ní patří Milan Kundera nebo Bohumil Hrabal. Ostatně Moje zpověď vychází v prestižní řadě Česká knižnice, která od roku 1997 nabízí českému čtenáři pomyslné »best of« z národní literatury od počátků po současnost. Není divu: Haškovy povídky jsou gejzír nápadů, skoro marnotratně rozhazované motivy, z nichž by šel postavit román. Anebo deset románů." (Nelze jinak: Jaroslav Hašek na Hrad!, MFD 33, č. 7, 10. 1. 2022, s. 13)

Zábranovský svazek č. 108 byl kvitován také v rubrice krátkých recenzí Advojky: "Editorka aktivně pracovala s rukopisnými verzemi textů, v komentáři se například objevuje dříve nezveřejněná báseň Přišel na obrazovce televise z autorova strojopisu Stránek z deníku," napsala zde Anna Stejskalová (Jan Zábrana: Básně a povídky, A2 17, 27. 10. 2021, č. 22, s. 31)

Novou edici básní a povídek Jana Zábrany v 108. svazku České knižnice zhodnotila na blogu IPSL E*forum Tereza Šnellerová (on-line 7. 10. 2021): "Po letech se tak lze při zábranovském bádání opřít o novou, revidující spolehlivou edici, jež má, jak je účelem České knižnice, autora představit a zároveň působit jako nové vydání kanonické."

"Svazek vydaný Českou knižnicí pod číslem 106 nepředstavuje Vítězslava Hálka jako publicistu (...), nepředstavuje jej ani jako dramatika (...) Nepředstavuje jej nijak zevrubně ani v dobových souvislostech (...). – Představuje jej jako pozoruhodného a stále živého básníka a prozaika. A v tomto ohledu jde o představení maximálně zdařilé," píše Ivo Říha o Hálkových Básních a prózách, vydaných ve spolupráci Michala Charypara s Michalem Fránkem (Poctivý a potřebný návrat k Hálkovi, Česká literatura 69, č. 3, 2021, s. 395–401, on-line zde)

"Osmapadesát let po vydání debutu mluví texty Ladislava Fukse samy za sebe a připomínají současným literátům velmi nepříjemnou věc: opravdu to neokecáte! Je to jako rozdíl mezi bouří, jež si zjedná respekt sama prostřednictvím hromu a blesku, a přeháňkou, která nejprve hodně přehání, ale stejně se pak rychle přežene." V neprospěch současných spisovatelů vyznělo srovnání jejich práce s tvorbou Ladislava Fukse v článku Ondřeje Horáka, jehož podnětem se stal 110. svazek České knižnice (Plachý spalovač literárních mrtvol, Lidové noviny 34, č. 157, 10.–11. 7. 2021, příloha Orientace, s. 19)

"Zábrana, za svého života známý spíše jako překladatel, ve své poezii a povídkách (stejně jako v některých překladech) ohledává možnosti mluvené řeči." S tímto postřehem doporučil 108. svazek České knižnice, věnovaný básním a povídkám Jana Zábrany, čtenářům Salonu Práva Miroslav Stuchlý (Výběr Salonu, Právo 31, č. 151, 1. 7. 2021, s. 16)

Článek Petra Turka k vltavské četbě na pokračování z Putování Kryštofa Haranta nazvaný "Tam prý Maria plénky zavěšovala" publikoval Týdeník Rozhlas 31, č. 25, 14. 6. 2021, s. 9

Posudek svazku 107, prezentujícího v edičním zpracování Jana Linky dílo Fridricha Bridela, napsala pro blog IPSL E*forum (on-line 19. 5. 2021) Marie Škarpová, poznámku k její recenzi zveřejnil Jiří Flaišman na blogu iKanon (on-line 27. 5. 2021)

Svazek básní a povídek Jana Zábrany recenzoval Pavel Kotrla v Týdeníku Rozhlas 31, č. 17, 19. 4. 2021, s. 21

"Jestli jsem o něco usilovala, tak to bylo propojení české typografie, české literatury a použitých reprodukcí výtvarných děl českých umělců, a tedy vytvoření uzavřeného, logického celku celé edice," uvedla na okraj nového layoutu České knižnice jeho autorka, grafická designérka Jana Vahalíková v rozhovoru s Janem Němcem pro měsíčník Host (Intaktní knihu vnímám jako zločin!, Host 36, č. 8, 7. 10. 2020, s. [46]–49). Celý rozhovor v PDF si lze přečíst zde.

"Jejím posláním je také posilování povědomí o tom, že text literárního díla není ani po autorově smrti něčím samozřejmým, jednou provždy hotovým, že potřebuje permanentní ediční, metodologicky zakotvenou péči, která už sama o sobě představuje významnou kulturní hodnotu," odpověděl Jiří Flaišman na otázku po funkcích České knižnice v rozhovoru, který pro tematické číslo Advojky věnované českému literárnímu kánonu po roce 1989 pořídili Blanka Činátlová a Karel Kouba (Cílem je symbióza, A2 16, č. 21, 7. 10. 2020, s. 21)

Pod názvem "Prostě ty tři sta let staré texty jenom číst" vyšla v revue Souvislosti recenze Martina Bedřicha na výbor z českých nedělních postil prvních dvou třetin 18. století, který pro svazek 104 České knižnice pořídil Miloš Sládek (Souvislosti 31, č. 2, 15. 9. 2020, s. 229–233)

"Jednou z našich nejhojněji navštívených besed nad Knihou měsíce se loni stala ta, kterou jsme věnovali novému vydání Jiráskových Starých pověstí českých v edici Česká knižnice," napsal Petr Nagy v příloze Literárních novin Biblio o setkání v pražské Městské knihovně (Obcujeme s národními pověstmi – s Jiráskem i bez něho, Literární noviny 31, č. 4, duben 2020, příl. Biblio, s. 10–11)

"Nelehká rozhodnutí, která musela editorka podstoupit ve vztahu k textu, se místy podobají tanci mezi vejci. Ten však byl zvládnut poučeně a s elegancí," uvedla Tereza Šnellerová na blogu IPSL E*forum (on-line 23. 1. 2020) v recenzi na edici Topolovy Sestry, které pro Českou knižnici zpracovala Daniela Iwashita

"V závěru shrneme, že nenalézáme žádných výtek, které bychom mohli v souvislosti s novým počinem České knižnice a s prací editora Jakuba Sichálka vyslovit," napsala v recenzi na výbor z díla Jana Husa v České knižnici Alena M. Černá (Slovo a smysl 17, č. 33, 2020, s. [298]–300, ke stažení zde)

"Svazek Básní Josefa Kainara s vročením 2018 můžeme chápat jako důstojnou tečku za kainarovským výročím," uvedl Lukáš Průša v závěru recenze v polském časopisu Bohemistyka 20, č. 1, 2020, s. 131–134 (ke stažení zde)

Ediční řadou Seminář České knižnice se v kontextu dalších tištěných nebo on-line publikací usilujících o zprostředkování interpretačních přístupů ke klasickým dílům české a světové literatury pro potřeby školní výuky zabýval ve studii Metodologické vlivy v současných didaktických interpretacích na střední škole Ondřej Vojtíšek (Slovo a smysl 16, 2019, č. 31, s. 209–224)

"Recenzovaná kniha tedy není jen kvalitně odvedenou edicí významného titulu starší doby, ale též prací, která může podněcovat důkladnější studium literatury a kultury pozdního humanismu," uvedl Jan Malura v recenzi na edici Harantova cestopisu Putování aneb Cesta z království českého, otištěné v časopise Česká literatura („Překonává Orfea, mohl by soupeřit s Hektorem“, ČL 67, č. 6, prosinec 2019, s. 929–933; on-line na redakčním blogu Česká literatura v síti 14. 4. 2020)

Reportáž o Jiráskových Starých pověstech českých – Mýty a báje z českého dávnověku – zazněla v pořadu Události v kultuře České televize (19. 8. 2019)

Reportáž o Topolově Sestře Nové vydání Topolovy Sestry zazněla v pořadu Události v kultuře České televize (18. 8. 2019)

"Literárněhistorické nedostatky »komentáře« jsou vyvažovány v ediční zprávě, tedy na místě, kde bychom informace podobného typu nečekali," píše Jiří Hubáček o výboru Divadelní hry V. K. Klicpery z České knižnice v recenzi na blogu IPSL E*forum (on-line 5. 6. 2019)

Koncepcí i praxí České knižnice se věnoval Michael Špirit jako jednomu z tématu studie Pohyby české textologie v odborném časopise Slovo a smysl 16, č. 31, 2019, s. [225]–235 (ke stažení zde)

Recenzí Lechájim a kyselé jablíčko (online 17. 5. 2018) odstartoval Michal Kosák na blogu i-Kanon řadu příspěvků o výběru románů Egona Hostovského pro Českou knižnici a o jejich ediční tradici. Polemicky navázali: Martin Pokorný (K edici Egona Hostovského, on-line 21. 6. 2018), Olga Hostovská (Česká knižnice a Egon Hostovský, on-line 12. 7. 2018), Michal Kosák (Ještě k edici Egona Hostovského v České knižnici, on-line 26. 7. 2018), Jiří Holý (Nebývalý zájem o Hostovského, on-line 9. 8. 2018), na spory o koncepci svazku věnovaného Hostovskému dílu dále v recenzi pro Orientaci upozornil Ondřej Horák (Mrákotné putování divným stoletím, Lidové noviny 31, č. 173, 28. 7. 2018, s. 24, příl. Orientace, s. viii)

Rozhovorem s Robertem Kolárem byla doprovodná edice Seminář České knižnice představena v e-magazínu Akademie věd České republiky Akademický bulletin (Jak porozumět literatuře, AB 2018, č. 2, s. 20–21, ke stažení zde)

"Česká knižnice v dnešní době je tím, čím chtěla na počátku být. Je to u nás jediná ediční řada, která systematicky a podle jasně stanovených kritérií vydává krásnou českou literaturu od jejích počátků po dnešek, přičemž přináší solidní, kriticky připravené edice," uvedl Jiří Flaišman v rozhovoru s Marií Voslářovou nazvaném Česká knižnice: sto svazků jako důležitý mezník. Vyšlo na portálu iLiteratura.cz (on-line 10. 4. 2018)

"Pražský hrad české literatury" – tak Bronislav Pražan nazval svůj výklad o České knižnici a jejím ročníku 2017 v týdeníku Rozhlas 28, č. 10, 26. 2. 2018, s. 16–17 (zde v PDF)

"Já za událost roku pokládám Prometheova játra Jiřího Koláře," odpověděl Miroslav Petříček do ankety literární přílohy Salon, Právo 29. 12. 2016, s. V, o kulturní událost roku 2016. "Vlastně to zase tak zvláštní není: tato sbírka letos vyšla v České knižnici, navíc v původní podobě, což není tak samozřejmé." Celou odpověď čtěte zde v JPG.

Česká knižnice se znovu nadechuje – tak nazval své ohlédnutí za Dnem s Českou knižnicí Josef Chuchma v Lidových novinách 6. 12. 2016, s. 8 (zde v JPG).

Den s Českou knižnicí byl 29. 11. 2016 zahájen krátkým rozhovorem s ředitelem Ústavu pro českou literaturu AV ČR Pavlem Janáčkem ve zpravodajství stanice Český rozhlas Plus (29. 11. 2016)

Novinky, které České knižnici přinesl rok 2016, představil při příležitosti Dne s Českou knižnicí obsáhlým rozhovorem ve zpravodajské Mozaice stanice Český rozhlas Vltava předseda její redakční rady Jiří Flaišman (28. 11. 2016 od 16.00, zde, začátek v 11.05)

"Novou edicí – hlavně jejím komentářem a přehledem o pasážích vynechaných autorem – dostane badatel bloudící v labyrintu různých vydání a historického chaosu Durychova románu více než spolehlivý kompas," napsal Tilman Kasten o svazku České knižnice s Durychovým Blouděním v edici Jana Linky a Martina Valáška na blogu IPSL Echo (on-line 27. 4. 2016)

Starší ohlasy (1999–2015)

Články o České knižnici a recenze jednotlivých svazků z let 1996–2015, které jsou zachyceny v databázích výzkumné infrastruktury Česká literární bibliografie, naleznete zde.

Počátky České knižnice (1995–1998)

Podle ředitelky Nakladatelství Lidové noviny jdou svazky České knižnice dobře na odbyt: Škvoreckého Zbabělci se vyprodali během několika dní, takže podobně jako v případě Komenského připraví nakladatelství jejich dotisk. Vedle slov Evy Pleškové zprostředkovává Josef Chuchma v MF Dnes také vyprávění jistého pražského knihkupce, "k němuž si pro Českou knižnici chodí žena, která je kupuje vnučce jako základ pro její příští knihovnu" (O peníze někdy může jít až ve druhé řadě, Mladá fronta Dnes 9, č. 287, 8. 12. 1998, s. 22).

"Jak zjistit, jestli máte s někým společné hodnoty, zda máte i podobný a především dobrý vkus a zda patříte k jisté elitě? Od letošního roku celkem jednoduše. Stačí jediný pohled do knihovny a najdete-li v ní svazky z edice Česká knižnice, jste doma." Celostátní i moravský tisk přináší referáty založené na besedě s editory České knižnice, která se v olomouckém Muzeu umění uskutečnila 3. 12. 1998 (srov. např. Ivana Pustějovská: Česká knižnice buduje sebevědomí, míní její autoři, Mladá fronta Dnes 5. 12. 1998, s. 3).

"Přivítáme každou jejich připomínku." Tématem rozhovoru se třemi členy vědecké rady – Miroslavem Červenkou, Jiřím Holým a Michaelem Špiritem – v Učitelských novinách je spolupráce České knižnice s pedagogy. V souvislosti s přechodem na špalíčkový formát se Červenka například ptá, zda by čtenářům vadilo, kdyby ve svazcích s poezií nebyla každé básni věnována jedna stránka, kdyby na sebe v tisku navazovaly. "Přece jen by se špalíčky o něco ztenčily, konečně i cena by tím pádem mohla být přijatelnější. Nejsme na to zvyklí, ale ve světě to je běžné. Konečně i Borového edice Panteon tak byla ve 20. letech upravena." (Jaroslava Štefflová: Poklady řazené do knihovny, Učitelské noviny 101, č. 44, 1. 12. 1998, s. 13)

"Zbabělci sklízí úspěch nejen u odborníků, ale také u čtenářů doma i ve světě. Doposud vyšli ve dvaceti zemích a na knihkupecké pulty právě přichází jejich osmé vydání, vycházející v prestižní České knižnici, která si klade za cíl zprostředkovat čtenářům největší skvosty našeho písemnictví." Pro Lidovky recenzuje svazek 3 České knižnice Petr Zídek (Před 40 lety začal svou pouť literaturou Danny Smiřický, Lidové noviny 11, č. 267, 14. 11. 1998, příloha Nedělní LN, s. 26).

Při příležitosti referátu o dalších třech vydaných svazcích České knižnice, Čapkově, Nerudově a Škvoreckého, uvádí Josef Chuchma náklady, v nichž jednotlivé svazky tiskne Nakladatelství Lidové noviny: tisíc kusů. Cituje vyjádření ředitelky nakladatelství Evy Pleškové, podle níž se z jarní trojice nejlépe prodával Komenský, jehož svazek už je dotiskován (Česká knižnice je bohatší o další tři tituly, Mladá fronta Dnes 9, č. 265, 12. 11. 1998, s. 22).

"Hlavní odlišností proti dvěma publikacím z Českého spisovatele je jistý odvrat od původní koncepce komentářů zpět k tradičnímu doslovu, ač slovo »komentář« v doslovu a tiráži zůstává." Pro Lidové noviny recenzuje trojici svazků obnovené České knižnice Dalibor Dobiáš (Česká knižnice NLN chystá i autory moderní doby. Dvě stě svazků české klasiky našlo nového vydavatele v Nakladatelství Lidové noviny, Lidové noviny 11, č. 181, 5. 8. 1998, s. 13).

"Po dlouhou dobu se zdálo, že projekt České knižnice zůstane jen miniaturním torzem. Od letošního roku, kdy se ho ujalo pražské Nakladatelství Lidové noviny, však naděje, že vznikne reprezentativní edice zahrnující nejdůležitější díla domácího písemnictví, znovu ožila," píše na okraj tří nových svazků Ivan Matějka (/im/: Součet literárních hodnot. Česká knižnice nabídne literární klenoty, Hospodářské noviny 1998, č. 132, 10. 7., příloha HN na víkend, č. 28, s. 6). Tři další svazky, Škvoreckého Zbabělci, Nerudový Knihy veršů a noetická trilogie Karla Čapka, vyjdou na podzim.

"V americkém kotli národů a ras tak Sládek objevil personifikaci dvou velkých českých pocitů své doby: indiána jako chmurné memento zaniklé slávy a Číňana jako nezdolného hrdinu mravenčí práce, jež je podmínkou kýženého vzestupu národa." Pro týdeník Respekt recenzuje Sládkovy črty, povídky a stati o Spojených státech Viktor Šlajchrt (Vrstevník Old Shatterhanda. Básník J. V. Sládek na Divokém západě, Respekt 9, č. 26, 22.–28. 6. 1998, s. 18–19).

Restart ediční řady není přijímán jen pozitivně, výjimku představují noviny KSČM, jejichž přispěvatelé Knižnici dlouhodobě zazlívají kritický postoj k protagonistům socialistické literatury i k edičním řadám z období státního socialismu, jako byla Národní knihovna nebo Slunovrat. "Naštěstí většina knih chystaných v České knižnici vyšla během čtyřiceti let skutečné demokratizace kultury v obrovských nákladech a je ve většině veřejných i soukromých knihoven, takže jen úplný idiot vyhodí za Čapkovu trilogii 270 Kč, když v přetékající knihovně svých rodičů nebo prarodičů téměř jistě najde některé textově pečlivě připravené vydání (z roků 1956 nebo 1985), pořízené tehdy nominálně za desetinu, reálně za čtvrtinu dnešní nekřesťanské ceny (tím nekřesťanštější, čím víc se hlásné trouby doby ohánějí křesťanskými tradicemi a základy)," píše J. S. v literární příloze Obrys-Kmen (Šance přímo nulová. Fraška s Českou knižnicí, Haló noviny 8, č. 143, 20. 6. 1998, příl. Čtení pro volné chvíle, č. 24–Obrys & Kmen, s. 5).

Mimo jiné z dlouhodobého edičního plánu, jak jej představila nová informační brožura České knižnice, vychází úvaha jazykovědce a literárního historika Alexandra Sticha v časopise Dějiny a současnost (Nástup České knižnice, ĎaS 20, 1998, č. 4, s. 52–53): "Je zajímavé pročítat (...) uvedený seznam 200 titulů. Ukazuje hluboký, daleko do minulosti sahající historismus české společnosti. Až do 19. století najdeme jen málo titulů, které by vyhovovaly postulovanému požadavku čistého estetična: jen málo děl je oproštěno od mimoestetických funkcí. Aniž bychom chtěli upadnout do laciné krajnosti, objevuje se otázka, zda vůbec takové dílo existuje (snad Legenda o svaté Kateřině, ale co její souvislost se státním a imperiálním programem krále a císaře Karla?). Myslím, že právě tento seznam titulů Knižnice ukazuje, že bude třeba stoletou vizi literatury zbavené služebnosti, vazeb společenských atd. revidovat."

V programu veletrhu Svět knihy, který v Praze proběhl ve dnech 21.–24. 5. 1998, se nachází mimo jiné pořad "Česká knižnice - projekt století". Po veletrhu přinášejí noviny zprávy o třech nových svazcích, které byly na veletrhu představeny: o Sládkově Mé Americe, Středověkých legendách o českých světcích a o společném vydání Komenského Truchlivého a Labyrintu světa a ráje srdce (srov. např. František Cinger: Knižní veletrh nabídl hvězdy a prodej knih, Právo 8, č. 120, 25. 5. 1998, s. 10).

"I já osobně se domnívám, že mnoho těch zmíněných prorežimních spisovatelů prostě dobré texty nepsalo. To je také jediný důvod, proč jejich díla nebyla do České knižnice zařazena, rozhodně bych to nenazýval cenzurou," odpovídá v Nových knihách předseda vědecké rady České knižnice Miroslav Červenka na otázku pisatelky rozhovoru Martiny Dvořákové, jak rozumět tomu, že z edičního plánu Knižnice jsou "zcela vypuštěni" "prorežimní autoři 50.–80. let". Bilanční rozhovor se dotýká také ukončené spolupráce s Viktorem Koženým, který se mezitím "přemístil na Bahamy", ideální skladby ročníku Knižnice, zásad pro ediční zpracování vydávaných děl, koncepce komentářů a nebo záměny jednoho z výskytů slova "vlnky" slovem "větry", kterou knižniční vydání na základě hypotézy Mojmíra Otruby vneslo do textu Máchova Máje (Nová šance české knihy. V těchto dnech začíná vycházet ediční řada klasiků našeho národního písemnictví, Nové knihy 38, č. 20, 20. 5. 1998, s. 12).

"Především podloženou naději, že knižnice bude účinně propagována a distribuována. Jiná bude grafická úprava. Vycházet bude také jenom šest místo desítky plánovaných svazků ročně: v tomto ohledu důvěřujeme zkušenostem nakladatele s naším knižním trhem. Jinak by mělo vše zůstat při starém," odpovídá Miroslav Červenka v Magazínu MF Dnes na otázku, co České knižnici přinese spojení s Nakladatelstvím Lidové noviny (Dvě stě sloupů českého písemnictví, Mladá fronta Dnes 9, č. 95, 23. 4. 1998, příl. Magazín MF Dnes 6, č. 16, s. 10).

"Nad Českým spisovatelem se navždy zavírá voda." Pod tímto titulkem vychází v MF Dnes zpráva o rozhodnutí výboru Nadace Český literární fond poslat nakladatelství, jehož je vlastníkem, do likvidace. Článek Daniela Anýže informuje i o tom, že Českou knižnici bude dále vydávat Nakladatelství Lidové noviny (Mladá fronta Dnes 8, č. 280, 29. 11. 1997, s. 18).

Referát o Tomanových Básních publikuje v deníku Slovo Jaroslav Šimůnek. Zmiňuje přitom  "obsáhlý komentář z pera Miroslava Červenky a Ziny Trochové, který dává nahlédnout do zákulisí vzniku jednotlivých sbírek a do zvláštností Tomanovy poezie. Tím se tato kniha stala na dlouhou dobu nepostradatelnou pro každého, kdo se bude chtít blíže seznámit s dílem Karla Tomana." (Básník české tradice v České knižnici, Slovo 89, č. 271, 19. 11. 1997, s. 8).

"Přeji České knižnici, aby našla své čtenáře a aby se stala důstojným a spravedlivým, tedy věrohodným reprezentantem našeho literárního dědictví," cituje slova Václava Havla z dopisu Nadaci Česká knižnice její tajemník Dušan Karpatský. Účelem článku je představit novou ediční řadu učitelům češtiny (Česká knižnice zahájila, Český jazyk a literatura 19, č. 1/2, 1997/1998, s. 40–42).

Jako o události, "která slibuje stát se mezníkem v polistopadové nakladatelské anarchii", píše o zahájení České knižnice v literárním dvoutýdeníku Tvar jeden z jejích iniciátorů, literární teoretik Květoslav Chvatík. "Kulturně interesovaný člověk by očekával, že se stane předmětem široce založené propagace, subskripce a spolupráce předních nakladatelství, ale zatím panuje rozpačité mlčení a nezájem" (Nečasové úvahy, Tvar 8, č. 15, 18. 9. 1997, s. 4–5).

Lidovky v rubrice Z nových knih zaznamenávají vydání svazku 2Básněmi Karla Tomana (Lidové noviny 10, č. 155, 4. 7. 1997, s. 5).

Celostátní i regionální deníky zaznamenávají vydání svazku 1 České knižnice. Jsou to Básně K. H. Máchy a – jak si všímá tisk – stojí 176 Kč. Slavnostně jsou představeny 20. 1. 1997 v Lyře pragensis na Václavském náměstí v Praze. Vydavatelé nadále počítají s tím, že všechny vydané tituly budou stále na trhu a čtenáři je najdou ve všech veřejných knihovnách, školách, nemocnicích a domovech sociální péče. Noviny přibližují mimo jiné abonentské schéma edice: základní předplatné má stát 1200 Kč za 12 svazků kompletního ročníku, zvýhodněné školní předplatné 980 Kč a firemní předplatné za svazky v luxusním provedení 24 800 Kč (srov. např. Česká knižnice zahajuje Máchovými básněmi, Práce 53, č. 18, 22. 1.1997, s. 13). "Zdrženlivě je třeba přijmout včerejší ujištění Českého spisovatele, že ročně vydá dvanáct titulů edice Česká knižnice," komentuje tyto plány Josef Chuchma. "Už jen úvodní Máchovy Básně přicházejí s desetitýdenním zpožděním" (Slova, jež žádají zdrženlivost, Mladá fronta Dnes 8, č. 17, 21. 1.1997, s. 19).

Deník Svobodné slovo informuje o tom, že první výtisk bibliofilské krabice s Májem obdržel jako dar prezident Václav Havel (/lih/: Sličný Máj není pro všechny, Svobodné slovo 88, č. 289, 10. 12. 1996, s. 13).

V sobotu 16. 11. 1996 publikuje MF Dnes zprávu, že nakladatelství Český spisovatel se nachází v dlouhodobých ekonomických problémech a jeho vlastník, Nadace Český literární fond, se ho rozhodl zbavit. Podle ředitele nadace Michala Novotného na sebe bude muset nový vlastník vzít závazek zachovat značku nakladatelství a pokračovat ve vydávání České knižnice (Daniel Anýž: Nakladatelství Český spisovatel je na prodej, Mladá fronta Dnes 7, č. 269, 16. 11. 1996, s. 18).

Podle článku v týdeníku Reflex, který byl publikován rovněž den po vernisáži bibliofilie vydané "ke dni zahájení nejvýznamnějšího edičního počinu konce 20. století České knižnice", se bibliofilské vydání Máje prodává za 88 tisíc korun. Naštěstí slouží k propagaci "projektu mnohem demokratičtějšího", k jehož představení redaktor Reflexu Jiří Rulf pozval Dušana Karpatského. Tajemník Nadace Česká knižnice v rozhovoru přiblížil například spolupráci s agenturou Guru, která pro Knižnici zajišťuje marketing ("oslovila řadu společností i osobností, jež by se formou inzerátů otištěných v jednotlivých svazcích nejen mohly prezentovat, ale také přispět na dobrou věc. Jde nám totiž také o to, aby jednotlivé svazky edice byly cenově přístupné"), a oznámil, že mezi prvními vydanými autory budou Komenský, Toman, Šalda, Řezáč a Holan. Na otázku po nákladu, v němž budou svazky České knižnice vycházet, Karpatský odpověděl: "Myslíme si, že by se v desetimilionovém národě mohlo najít deset tisíc zájemců o literární minulost." (Jiří Rulf: Knihy tisíciletí. Jsme schopni vnímat klasiku?, Reflex 7, č. 46, 7. 11. 1996, s. 51)

Den po 160. výročí úmrtí K. H. Máchy informuje MF Dnes o bibliofilské edici Máje, již vydal Český spisovatel ve spolupráci se společností Osmium. Obsahem krabice je vedle Máchovy básně 24 tisků předních českých grafiků. Současně přináší informaci, že vydání prvního svazku České knižnice se opozdí (da /Daniel Anýž/: Exkluzivní Máj vyšel, básně mají zpoždění, Mladá fronta Dnes 7, č. 261, 7. 11. 1996, s. 18).

"Je dost možné, že publikum audiovizuální doby se zcela odvrátí od literárního dědictví minulosti a jména Mácha, Šalda nebo Vančura se stanou pouhými slovníkovými hesly. My však, nechceme-li být spoluviníky, máme vytvářet předpoklady, aby každý bližní měl možnost zvolit cestu opačnou." Předseda vědecké rady České knižnice Miroslav Červenka přibližuje v Literárních novinách "knižniční" (záměrný novotvar podle vzoru "matiční") zásady, na nichž bude stát výběr i zpracování textů pro jednotlivé svazky. Na závěr vysvětluje, jak se tyto zásady promítly do uspořádání prvního svazku s básněmi K. H. Máchy (Jak bude vypadat Mácha v České knižnici, LtN 7, č. 44, 30. 10. 1996, s. 6). Naději, že první svazky Knižnice vyjdou ještě do konce roku 1996, přitom hodnotí jako "celkem reálnou".

V průběhu září 1996 se o projektu České knižnice rozepisují i další literární publicisté. Josef Mlejnek v Lidovkách vyzdvihuje, že poprvé v českých dějinách nebude výběr děl pro edici klasických děl ovlivněn "politickými měřítky", a zmiňuje se o zamýšlených distribučních kanálech: "Převažující formou prodeje bude prodej abonentský, který trvalým předplatitelům zajistí řadu výhod – mimo jiné každoroční Almanach České knižnice." Informuje také o výzvě nakladatelství, které se k "podnikatelské veřejnosti" obrací s nabídkou sponzorství formou "předplacených inzerátů", pomáhajících zajistit dostupnost knih pro "nejširší čtenářskou veřejnost" (jmf: Zbabělci v České knižnici, Lidové noviny 9, č. 223, 23. 9. 1996, s. 10).

Proponovaný obchodní model České knižnice s pochybnostmi v MF Dnes glosuje Josef Chuchma (Spisovatel si naložil olbřímí úkol, Mladá fronta Dnes, 7, č. 212, 10. 9. 1996, s. 19): "Jestliže tedy Česká knižnice je programem na příštích deset let a plánovaný počet jejích titulů se zatím pohybuje okolo dvou set, pak průběžné dotiskování a doplňování všech v ní vydaných knih je úkolem, který tu nemá obdoby. Nezbývá než věřit, že Český spisovatel zvážil síly a že závazek se posléze neukáže jako blamáž."

"Nová atraktivnost a trvalá dostupnost domácí literární klasiky jsou hlavními ambicemi nové, velkoryse plánované edice Česká knižnice, jejíž první svazky by se na trhu měly objevit ještě letos," uvádějí Daniel Anýž s Josefem Chuchmou v MF Dnes v článku citujícím vyjádření Mojmíra Otruby a Miroslava Červenky (Česká knižnice chce zpřístupnit klasická díla, Mladá fronta Dnes 7, č. 212, 10. 9. 1996, s. 18). Dalším respondentem článku je vedle iniciátorů Nadace Česká knižnice ředitel nakladatelství Český spisovatel Václav Vondráček, který si od edice vycházející tempem přibližně deseti svazků ročně slibuje mimo jiné znovuprosazení svého nakladatelství na trhu. Náklad pěti tisíc výtisků nebude podle něj v České knižnici výjimkou. "Existuje tu přes čtyři tisíce základních a středních škol, dále tisíc knihoven... Už to jsou místa, kde by edice měla být samozřejmě k mání." Vydávání v "neopatrnických" nákladech umožní splnit podmínku nadace, aby byly svazky Knižnice na trhu dlouhodobě dostupné. Vysoké náklady i příspěvky investiční společnosti Viktora Koženého Harvard Capital & Consulting umožní, aby jednotlivé knihy stály kolem sta korun.

V poslední dubnový den roku 1996 přináší denní tisk – například Lidovky (fog: Máchovská výročí, Lidové noviny 9, č. 102, 30. 4. 1996, s. 11) nebo MF Dnes (Český spisovatel chystá bibliofilský Máj, Mladá fronta Dnes 7, č. 102, 30. 4. 1996, s. 18) – informace z tiskové konference nakladatelství Český spisovatel, podle nichž Česká knižnice obsáhne 150–200 svazků klasické i soudobé české literatury a její vydávání bude zahájeno na podzim dílem Karla Hynka Máchy. Stane se tak v rámci akcí k 160. výročí básníkova úmrtí († 6. 11. 1836), které spoluorganizuje marketingová agentura Guru.

Pod názvem "Edice českých klasiků, pokus dvě. Péče o zlatý fond našeho písemnictví by měla podpořit výchovu nových textologů" vychází v Lidových novinách 8, č. 163, 14. 7. 1995, s. 18 první článek o připravované "České knihovně". Na základě rozhovoru s jedním ze zakladatelů, Jiřím Holým, a s šéfredaktorkou nakladatelství Český spisovatel Annou Kareninovou ho připravil Petr Matoušek. Článek přibližuje přípravy edičního programu "knihovny": Kromě základní řady se pro ni v daný okamžik počítalo i s řadou studijních edic s rozsáhlejším aparátem, nebylo však dosud vyjasněno, zda do "knihovny" budou zařazovány i památky starší české literatury. Zakladatelé si byli vědomi, že vybraný název nemusí být konečný: "Titul Česká knihovna (...) nese i jedna z erbovních edic Nakladatelství Ivo Železný," zapsal Matoušek. "Pakliže by podle Holého nedošlo k dohodě, bude muset přípravný výbor pro tento »zlatý fond« naší literatury zvolit jiné logo."