Prozaička, národopiskyně, publicistka, pracovnice ženského hnutí.
Pocházela z Prahy z kulturní jazykově smíšené rodiny. Získala soukromé vzdělání, jež se dobově považovalo za vhodné pro měšťanské dívky, obnášelo však i základy cizích jazyků, jež Nováková dále rozvíjela samostudiem, stejně tak pilně četla českou i světovou literaturu. Její české povědomí formoval společenský život šedesátých let 19. století, mj. Americký klub dám, založený Vojtou Náprskem, kam ji přivedla Novákovou celoživotně obdivovaná Karolina Světlá. Po sňatku se středoškolským profesorem přesídlila do jeho působiště v Litomyšli (v manželství se narodilo sedm dětí, jen dva synové se však dožili dospělosti: jedním z nich byl literární historik a kritik Arne Novák, druhý ve dvaadvaceti tragicky zahynul utonutím). Ke kraji východních Čech nakonec Nováková přilnula, zajímala se o národopis a krajovou osobitost jeho obyvatel. Národopisu se pak publicisticky hojně věnovala a s východními Čechami udržovala vazbu i po opětovném přesídlení do Prahy, v kraji pak opět strávila závěr života. V Praze se stala důležitou organizátorkou ženského hnutí, argumentovala ve prospěch práva žen na vzdělání a volebního práva žen. Vrcholná prozaická díla Terézy Novákové jsou tematicky situována do kraje východních Čech a soustředí se na psychologické vykreslení postav a jejich reálných životních poměrů, ideového světa a vzájemných vztahů v daném společenství.
slovníková hesla:
Lexikon české literatury (díl 3, svazek I – K–L)
Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století
fotografie:
Portrét Terézy Novákové, zdroj: Literární archiv PNP, fond Fotoarchiv, L.a.39/88