Vilém Závada

(1905–1982)

Básník tragiky lidské existence.

Dětství a mládí strávil na Ostravsku, na filozofické fakultě v Praze vystudoval slovanskou filologii, češtinu a francouzštinu. Už během studií začal psát verše a navázal přátelství s mladými básníky, roku 1927 vstoupil do uměleckého spolku Devětsil. Pracoval jako nakladatelský redaktor v Aventinu a poté v Melantrichu. Roku 1937 nastoupil do Univerzitní knihovny, kde pak s přestávkou na počátku padesátých let působil až do roku 1960. Působil též ve Svazu československých spisovatelů. Ve svém básnickém díle vyšel z ovzduší avantgardy dvacátých let, nesdílel však její optimismus. Jeho deziluzivní poezie mířila k tragice lidské existence a hodnotové krizi a dehumanizaci moderní civilizace. Po období simplifikujícího přitakání optimismu poválečných poměrů se na sklonku života vrátil k poezii existenciální hloubky a tragiky života.

hesla ve slovnících:
Slovník české literatury po roce 1945
Lexikon české literatury (díl 4, svazek II – U–Ž)
Slovník básnických knih (o sbírce Panychida)

fotografie:
Vilém Závada na fotografii z roku 1927, zdroj: Literární archiv PNP, fond Závada Vilém.