Vítězslav Nezval

(1900–1958)

Básník, prozaik, dramatik, esejista, umělecky všestranná osobnost, která zásadním způsobem ovlivňovala podobu české poezii meziválečného období 20. století.

Zázemí v rodině vesnického levicově smýšlejícího učitele již v dětství podporovalo Nezvalovy všestranné umělecké sklony a ovlivnilo i jeho budoucí politický příklon k levici. Univerzitní studia formálně nedokončil, většinu své kariérní dráhy se živil uměleckou činností. Pro jeho literární počátky bylo důležité setkání se spisovatelem Jiřím Mahenem, v Praze pak přátelství s Jiřím Wolkerem, Karlem Teigem a okruhem autorů kolem uměleckého svazu Devětsil. Během jedné ze svých zahraničních cest se roku 1933 ve Francii seznámil s Andrém Bretonem a dalšími francouzskými surrealisty, což ho podnítilo k vlastní surrealistické tvorbě a k založení Surrealistické skupiny (1934). Ve třicátých letech se organizačně a propagačně podílel na různých protifašistických aktivitách, za války byl krátce vězněn. Po válce navázal na svou veřejnou činnost ve prospěch socialisticky orientované kultury. Páteří Nezvalova velmi obsáhlého a pestrého díla je jeho lyrika. Nezvalova tvorba dvacátých let a prvé poloviny let třicátých etablovala a rozvíjela poetismus, poté udával jeho pracím tón surrealismus a po druhé světové válce v něm převládlo směřování k zpolitizované tvorbě v duchu socialistických idejí.

slovníková hesla:
Slovník české literatury po roce 1945
Lexikon české literatury (díl 3, svazek I – M–O)
Slovník básnických knih (o souboru Básně noci, o sbírce Pantomima, o sbírce Sbohem a šáteček, o sbírce Skleněný havelok)

fotografie:
Vítězslav Nezval, zdroj: Literární archiv PNP, fond Fotoarchiv (DP)