Začátky České knižnice: vzpomínka Jiřího Holého

čtvrtek, 14 duben 2022 08:55

Po celý rok 2022 slavíme 25 let České knižnice. Její první svazek – s Básněmi K. H. Máchy – měl vyjít při příležitosti 160. výročí básníkova úmrtí v listopadu 1996, do knihkupectví se však dostal až v lednu 1997. Čtvrt století naší ediční řady si v průběhu roku budeme připomínat i zde na webu v sekci novinek. Jako první publikujeme vzpomínku, kterou k čtvrtstoletí "Knižnice" napsal Jiří Holý – jeden z jejích zakladatelů, editor řady svazků věnovaných literatuře první poloviny 20. století, předseda vědecké rady Nadačního fondu Česká knižnice:

Úvodní svazky České knižnice, Máchovy a Tomanovy básně, vyšly na přelomu let 1996 a 1997. Ale edice se připravovala už předtím. V první polovině roku 1995 jsme s Miroslavem Červenkou, Květoslavem Chvatíkem a Zdeňkem Pešatem připravili ediční návrh pro první svazky. Chvatíkův nevlastní syn Viktor Kožený byl ochoten edici financovat milionem korun ročně. Spojili jsme se s iniciativou Jaroslavy Janáčkové a Dušana Karpatského, kteří uvažovali o podobně zaměřené řadě. Naším cíle bylo přinášet podstatná díla české literatury v kvalitních edicích. Navazovali jsme tedy na Národní knihovnu, která vycházela od konce čtyřicátých do začátku osmdesátých let 20. století, ale bez jejích cenzurních limitů.

Někdy v říjnu nebo začátkem listopadu 1995 se konala památná schůzka na pražském Hradě, kde jsme poprvé mluvili o této iniciativě v širším kruhu. Zorganizoval ji tehdejší kancléř Luboš Dobrovský (znal jsem ho už z doby samizdatu, kdy pracoval v kotelně na Homolce), který zajistil podporu Václava Havla. Tehdy jsme počítali s názvem Česká knihovna a vzhledem k vydatné finanční podpoře s tím, že v ní bude vycházet osm až deset svazků ročně a kromě základní řady vznikne i edice studijní, která bude obsahovat různočtení a podrobnější komentáře. Jako nakladatele jsme vybrali Český spisovatel.

Jak se často stává, původní plány jsme museli změnit. Zamýšlený název edice měl pro sebe vyhrazený Ivo Železný, takže jsme se pojmenovali Česká knižnice. Nakladatelství Český spisovatel v roce 1997 zaniklo, takže po prvních dvou svazcích jsme našli nového nakladatele v Nakladatelství Lidové noviny. Viktor Kožený nám sice věnoval milion, ale pak z projektu vycouval a museli jsme hledat nové sponzory. Naštěstí se podařilo edici udržet, i když počet ročně vydávaných svazků se snižoval a studijní řady jsme se museli vzdát. V první vědecké radě zasedli Jiří Brabec, Mirek Čejka, Miroslav Červenka, Aleš Haman, Jiří Holý, Jaroslava Janáčková, Vladimír Justl, Dušan Karpatský, Jaroslav Kolár, Emanuel Macek, Jaroslav Med, Zdeňka Nováková, Mojmír Otruba, Zdeněk Pešat, Eduard Petrů, Miroslav Procházka, Alexandr Stich, Michael Špirit a Vlastimil Válek. Snad jsem na nikoho nezapomněl ani nikoho nepřidal. V prvních letech vykonali obrovský kus práce hlavně Miroslav Červenka a Dušan Karpatský, později Věra Menclová, která nastoupila po Dušanovi ve funkci tajemníka České knižnice.

Postupně Česká knižnice vystřídala tři nakladatele (od roku 2009 je to brněnský Host), čtverou grafickou úpravu (Rostislav Vaněk, Vladimír Vimr, Boris Mysliveček a Jana Vahalíková) a dvě redaktorky (Zdeňka Nováková a Petra Hesová). Od roku 2016 je spoluvydavatelem edice Ústav pro českou literaturu AV ČR.

Národní knihovna vycházela v letech 1948 až 1981 a dosáhla 100 svazků. V České knižnici jsme po pětadvaceti letech u svazku 118. Myslím, že to není špatná bilance.

Jiří Holý