Česká knižnice

Svazek reprezentuje Jana Zábranu v roli svébytného básníka a prozaika. Trojici stěžejních básnických sbírek Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (1968 pod názvem Lynč), v nichž Zábrana surově sugestivním výrazem vystihl pocity nejistoty a marnosti v poúnorové době, rozšiřuje nedokončený soubor „samomluv“ Zeď vzpomínek z let 1969–1971, upravený podle rukopisu nalezeného v pozůstalosti a úsečně shrnující básníkova intimní, tvůrčí i politická traumata. Do prozaické části svazku bylo soustředěno všech třináct doposud známých Zábranových povídek z padesátých let: osm autorem zredigovaných a pět nedokončených, vydávaných na základě rukopisů nalezených v roce 1992 a dalších, objevených v roce 2007. Prvky autobiografičnosti, útržkovitost, všednost a skepse, dokumentárně zachycené prostředí městské periferie s fabrikami i výčepy, podobně jako snaha o nestylizovaný záznam vyslechnutých rozhovorů či improvizovaný proud vlastních myšlenek sbližují Zábranovy „svědecké“ prózy s díly Bohumila Hrabala, Jiřího Koláře, Josefa Škvoreckého či Josefa Jedličky. Svazek, který v prezentaci Zábranovy tvorby navazuje na ediční řešení předchozích editorů (Jiřího Trávníčka v případě pozeie, Marie Zábranové v případě povídek), zpracovala pro Českou knižnici Adéla Petruželková.