(1931–1984)
Básník, překladatel a prozaik, esejista.
Ani politická perzekuce v padesátých letech a následné uvěznění obou rodičů, zabavení veškerého majetku a vystěhování z domova, ani vyloučení ze studia bohosloví, ani vynucená práce na pozici pomocného dělníka a další proskripce, dokonce ani chronické deprese, samota či nemoc neochromily Zábranův celoživotní vztah k literatuře. Po přestěhování do Prahy navázal mnohá přátelství s obdobně režimem stíhanými umělci, především s výtvarníky a spisovateli. Pod záštitou Kruhu překladatelů od roku 1955 profesně překládal ponejvíce anglickou a ruskou poezii a kromě vlastních veršů přispíval do literárních časopisů i recenzemi cizojazyčné, zejména americké literatury. V utajené spolupráci s Josefem Škvoreckým napsal a vydal tři detektivní romány a podobně i později, v sedmdesátých a osmdesátých letech, vlastním jménem zaštiťoval publikaci uměleckých textů dalších pronásledovaných autorů. Poutavými komentáři, medailony a interpretačními esejemi doprovodil řadu antologií a výborů. Působivou výpověď o Zábranově osobnosti a tvorbě poskytují jeho deníkové záznamy zveřejněné pod názvem Celý život.
slovníková hesla:
Slovník české literatury po roce 1945
fotografie:
Jan Zábrana (stojící vlevo) s Václavem Havlem a Jiřím Kuběnou v 50. letech 20. století, zdroj: archiv rodiny