(1851–1930)
Prozaik a dramatik, zakladatel tradice realistické historické prózy.
Pocházel z Hronova, vystudoval historii na Univerzitě Karlově a stal se středoškolským profesorem nejprve v Litomyšli, od roku 1888 v Praze. Roku 1917 jako vůbec první podepsal Manifest českých spisovatelů, po vzniku Československa se stal zástupcem spisovatelů v Revolučním Národním shromáždění, ve volbách roku 1920 byl zvolen senátorem za národně demokratickou stranu. Politice se ovšem později aktivně nevěnoval, závěr života strávil v rodném Hronově. Debutoval ještě před maturitou, literatuře se neúnavně věnoval souběžně se svou učitelskou kariérou. Studium pramenů a historické literatury Jirásek zúročoval ve svých historických prózách. Ve svých vrcholných románech staví vždy na škále postav a jejich dějových liniích, pomocí nichž postihuje různé vrstvy a ideové proudy společnosti doby, do níž je děj situován. Při koncipování národních dějin se Jirásek výrazně opíral o pojetí Františka Palackého, prominentně se věnoval zejména době předhusitské a husitské (trilogie Mezi proudy, romány Proti všem a Bratrstvo) a době obrozenské (románové kroniky F. L. Věk a U nás). Pobělohorskou dobu zachytil v románu Temno. Část své tvorby věnoval Alois Jirásek mládeži, právě pro mladého čtenáře koncipoval také převyprávění historických pověstí ve sbírce Staré pověsti české. Vedle prózy se věnoval též dramatu: dramaticky zpracovával jak látky historické, tak i se sociálně kritickým ostnem náměty soudobé, největší inscenační obliba ovšem dodnes provází jeho dramatickou báchorku Lucerna.
slovníková hesla:Lexikon české literatury (díl 2, svazek I – H–J)
Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století
fotografie:
Alois Jirásek, zdroj: Literární archiv PNP, fond Fotoarchiv, Sbírka LA PNP – negativy, sign. 45490, předloha portrétu: Ottův archiv