(1903–1976)
Básník a prozaik, autor literatury pro děti.
Dětství a mládí strávil na Jičínsku, po absolvování učitelského ústavu působil jako pedagog na obecných a pak i měšťanských školách. Roku 1951 byl zatčen a v rámci vykonstruovanéo procesu s tzv. „zelenou internacionálou“ byl spolu s dalšími katolickými autory odsouzen k mnohaletému vězení. Roku 1960 byl z vězení propuštěn, poté pracoval jako stavební dělník až do odchodu do důchodu roku 1964. Roku 1967 byl v plném rozsahu rehabilitován. František Křelina se literatuře věnoval od poloviny dvacátých let, kdy se též sblížil s Josefem Knapem, Václavem Prokůpkem a dalšími autory soustředěnými kolem turnovského časopisu Sever a východ. Sám se stal členem redakce, krom tohoto časopisu přispíval též do dalších dobových katolicky orientovaných periodik. Začínal jako autor básnických meditací, často na téma hlubinného svázání člověka a země a metafyzické ukotvenosti ve víře v Boha. Ve třicátých letech se vyprofiloval jako jeden z nejvýraznějších prozaiků ruralismu. Během okupace psal prózy vizionářského a mystického charakteru, jež na historickém či legendárním podkladě vytvářely alegorické obrazy zápasu kladných sil lásky a milosrdenství s mocnostmi zla a násilí, k etickému idealismu směřovala i jeho tvorba poválečná. Křelinovo pedagogické působení se promítlo do jeho tvorby určené mládeži.
slovníková hesla:Slovník české literatury po roce 1945
Lexikon české literatury (díl 2, svazek II – K–L)