(1868–1950)
Lyrický básník, dramatik, divadelní dramaturg a režisér.
V devadesátých letech působil v novinách, od roku 1900 byl členem umělecké správy Národního divadla, nejprve jako režisér a dramaturg, od roku 1912 zde vedl činohru. Podstatně ovlivnil vývoj moderního českého divadelnictví, podílel se též na reformě repertoáru Národního divadla směrem k otevření se soudobému vývoji v domácí i světové dramatice. Za první světové války byl členem ilegální organizace Mafie, inicioval a stylizoval Manifest českých spisovatelů, po válce byl členem Revolučního Národního shromáždění. Ve dvacátých letech se vrátil k divadelní práci (ve Vinohradském divadle). Za druhé světové války byl pro odbojovou činnost kratší dobu vězněn, po válce ještě ve Vinohradském divadle nastudoval několik inscenací. Do literatury vstoupil jako lyrik navazující na poezii Jaroslava Vrchlického. Od poloviny devadesátých let 19. století psal dramata ovlivněná dobovými literárními směry symbolismu a impresionismu. Z větší části pro ně byla příznačná melancholická náladovost, lyrismus a v některých případech též pohádkovost se symbolickým poselstvím (dramatická báchorka Princezna Pampeliška, libreto k opeře Antonína Dvořáka Rusalka). Svůj bohatý život zachytil v knize memoárů.
slovníková hesla:
Lexikon české literatury (díl 2, svazek II – K–L)
Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století
fotografie:
Jaroslav Kvapil, zdroj: Literární archiv PNP, fond Kvapil Jaroslav