(1900–1959)
Prozaik, překladatel a publicista.
Pocházel z židovské rodiny, od mládí se zapojoval do společenského dění, nejprve v anarchistických kruzích, později v kruzích socialistické a posléze komunistické levice. V meziválečném období prostředkoval kontakty mezi českou a sovětskou avantgardou, sovětskou literaturu také překládal. Roku 1933 byl z pověření KSČ vyslán do Moskvy, kde pracoval jako překladatel klasiků marxismu-leninismu. V období čistek po roce 1934 se dostal do sporu se sovětskými autoritami a z trestu byl vypovězen do sovětské střední Asie. Koncem roku 1935 se vrátil do Prahy a působil jako spisovatel, novinář a překladatel z povolání. Své zkušenosti ze Sovětského svazu zúročil ve svých dokumentárních reportážích i v částečně autobiografickém románu Moskva-hranice (jejž komunistická levice tvrdě odmítla) a jeho volném pokračování Dřevěná lžíce. Za okupace se snažil unikat rasové perzekuci, roku 1942 nenastoupil do transportu a do konce války se skrýval v různých bytech v Praze, rodiče a sestra zahynuli v koncentračním táboře, bratr byl zastřelen při Pražském povstání. Po válce se vrátil k redaktorské a tvůrčí činnosti, na počátku padesátých let 20. století se ovšem ocitl v roli politicky nedůvěryhodného spisovatele, pracoval poté ve Státním židovském muzeu v Praze. Ve svém prozaickém díle tematizoval Weil vztah jedince tváří v tvář totalitní moci, dehumanizaci a marginalizaci individua, jeho vykořeněnost. Jeho tvorba poválečná je soustředěna zejména k tematice holokaustu.
slovníková hesla:Slovník české literatury po roce 1945
Lexikon české literatury (díl 4, svazek II – U–Ž)
fotografie:
Jiří Weil v roce 1937, zdroj: Literární archiv PNP, fond Vondráčková Jaroslava, L.a. 53/89/1687