(1917–1971)
Básník a dramatik, autor poezie pro děti, hudebník a textař.
Rodinní příslušníci z otcovské linie pracovali u dráhy (Kainar sám načas též). Po rozvodu rodičů žil s otcem v jeho novém manželství, jako gymnaziální student se postřelil při pokusu o sebevraždu. Mládí prožil na severní Moravě, později přesídlil do Prahy a Brna, od roku 1947 působil jako spisovatel z povolání, od roku 1956 žil převážně v Domovech spisovatelů v Dobříši a na Slapech. Na počátku normalizace přijal funkci předsedy přípravného výboru nového Svazu českých spisovatelů, brzy však zemřel na infarkt. Od mládí projevoval hudební nadání, měl blízko k jazzu a blues, hrál v amatérských orchestrech a později i v profesionálním tělese, jazz a blues byly důležitou inspirací i pro Kainarovu poezii. V polovině třicátých let se spřátelil s Hanušem Bonnem a Františkem Halasem, za války se sblížil se Skupinou 42. Pod jejím vlivem píše vznikají Kainarovy první sbírky, vrcholící v knize Nové mýty, v nichž často baladické fragmenty konkrétních dějových situací vyjevují tragiku lidského osudu. Po únorovém puči se stal Kainar básníkem optimisticky oslavujícím příchod nových pořádků. V šedesátých letech se ve své poezii vrátil k tendencím z první etapy své tvorby a také k bluesové inspiraci.
slovníková hesla:
Slovník české literatury po roce 1945
fotografie:
Josef Kainar, zdroj: Literární archiv PNP, fond Fotoarchiv