Česká knižnice

(*1964)
Literární historik a historik umění. Vystudoval srovnávací literární vědu, dějiny umění a slavistiku na Ludwig-Maximilians Universität v Mnichově, kde v roce 1997 obhájil doktorskou disertaci na téma Symbolismus im Spannungsfeld zwischen ästhetischer und eschatologischer Existenz: Motivische Semantik im lyrischen Werk von Otokar Březina (1998), česká verze Od estetismu k eschatonu: Modely světa a existence v  lyrickém díle Otokara Březiny. Rekonstrukce symbolických paradigmat (2004). Od roku 2003 působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl v roce 2005 jmenován docentem (habilitační práce Imagines corporis: Tělo v české moderně a avantgardě, 2006) a v roce 2009 profesorem pro obor teorie literatury. Zabývá se intermediálně a interdisciplinárně zaměřeným výzkumem moderní literatury a výtvarného umění zejména 20. století (symbolistická a posymbolistická moderna, avantgardní hnutí 20. a 30. let dvacátého století s přesahy ke kulturním epochám a systémům jako manýrismus a baroko), ale také lyrikou 20. století a teorií a metodologií Vídeňské školy dějin umění. Kniha Povrch, skrytost, ambivalence. Manýrismus, baroko a (česká) avantgarda (2008) získala ocenění Magnesia Litera (v kategorii naučné literatury). Je autorem řady pojednání a studií v domácích i zahraničních časopisech a sbornících. Poslední monografickou publikací, jejímž spoluautorem je Jan Wiendl, je kniha Jan Zahradníček: Poezie a skutečnost existence (2018). Působí na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.