(1890–1938)
Prozaik, dramatik, žurnalista a kritik, vůdčí osobnost generace předválečné moderny.
Spolu s bratrem Josefem vstoupili do kulturního dění již před první válkou jako agilní představitelé mladé generace zaujaté moderním uměním. V meziválečném období se Karel Čapek stal důležitým obhájcem mladé demokracie nového státu, ideově a osobně se pak sblížil s Masarykem. Od dvacátých let byl zaměstnán v redakci Lidových novin a tato jeho zkušenost vedla ke vzájemnému sbližování jeho pojetí žurnalistiky a beletrie. Ze svých četných zahraničních cest vytěžil mnohé cestopisy. Inspirace hledal a nacházel rovněž v žánrové literatuře, ve svých prózách i dramatech používá její prvky a snaží se o maximální čtenářovo zaujetí pro příběh, ale neslevuje přitom ze svých ideových východisek: staví se do opozice k velkým abstraktním idejím, soustředí se na člověka a jeho obyčejný dělný život jako na zvláštní hodnotu, věnuje se průzkumu pluralitních možností, které lidský život obsahuje. Ve třicátých letech reagoval Karel Čapek na společenskou a politickou situaci v Evropě svými dramaty a prózami s často velmi vyrazně apelativní funkcí. Zemřel na následky zápalu plic, vyčerpán po nástupu druhé republiky v době štvanic v tisku mířících na jeho osobu.
slovníková hesla:
Lexikon české literatury (díl 1, A–G)
fotografie:
Karel Čapek, foto Státní a grafická škola, zdroj: Literární archiv PNP, fond Fotoarchiv (DP)