(1813–1877)
Prozaik, básník, kritik, libretista, žurnalista a politik.
Sabina patří k představitelům českého literárního romantismu, byl významnou osobností v péči o kult K. H. Máchy. Ve čtyřicátých letech se stal čelní osobností radikálně demokratického hnutí, později byl stoupencem sociálně utopických myšlenek. Pro své radikální politické názory se opakovaně dostával do konfliktu s policií, po porážce revoluce roku 1848 byl od roku 1849 vězněn, propuštěn byl teprve roku 1857 na základě všeobecné amnestie. Poté se pokoušel živit literární a žurnalistickou prací, sblížil se s generací májovců, v šedesátých letech byl jedním z agilních organizátorů společenského dění. Závěr Sabinova života poznamenalo odhalení, že jako konfident spolupracoval s rakouskou policií, a následná ostrá publicistická kampaň, která Sabinu exemplárně vyloučila z národní společnosti. Knižně debutoval svazkem Básně (1841), v průběhu života zveřejnil celou řadu povídek a románů, z nichž k nejznámnějším patří Hrobník (1844), Na poušti (1863) a Oživené hroby (1870). Významnou část Sabinova uměleckého odkazu tvoří jeho libreta k operám B. Smetany, Z. Fibicha, popř. K. Bendla.
slovníková hesla:
Lexikon české literatury (díl 4, svazek I – S–T)
Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století
Literární archiv PNP
fotografie:
Karel Sabina, zdroj: Literární archiv PNP, fond Fotoarchiv