(1923–1994)
Autor psychologické prózy.
Do literárního prostředí vstoupil jako do té doby neznámý spisovatel až v roce svých čtyřicátých narozenin prvotinou, která vyvolala nebývalý čtenářský i odborný zájem a již v průběhu šedesátých let 20. století se zařadila mezi kanonické texty domácí prózy. Fuks, který hned po válce vystudoval na Karlově univerzitě filozofii, psychologii, pedagogiku a dějiny umění, proto opustil své dosavadní zaměstnání v Národní galerii a rozhodl se věnovat výhradně literatuře. Následně vydané povídky, novely a romány jen posílily jeho popularitu v kontextu tehdejší umělecké tvorby, reagující na problematiku okupace a holokaustu. Fuksovi jemně senzitivní protagonisté jsou tak vystaveni krajně existenciálním situacím v hodnotově deformovaných válečných poměrech, které je přivádějí do stavů názorové lability, emoční exploze či psychické poruchy. K charakteristickým znakům Fuksových próz patří především sugestivní evokace přízračné atmosféry příběhu s důmyslně propletenou osnovou pravých i zavádějících motivů, jimiž je do mystifikační hry o smysl a význam zapojen i sám čtenář.
slovníková hesla:
Slovník české literatury po roce 1945
fotografie:
Ladislav Fuks, zdroj: Literární archiv PNP, fond Fotoarchiv