(1882–1967)
Prozaička, publicistka, autorka cestopisných reportáží a prózy pro mládež.
Vlastním dívčím jménem Bartošová, provdaná Stivínová, podruhé Tusarová. Pocházela ze skromných poměrů, část dětství a mládí strávila v Kladně, kde Majerové otčím získal místo v huti, rok pobývala jako služebná v rodině vzdálených příbuzných v Budapešti. Poté pracovala v Praze jako úřednice, navštěvovala večerní obchodní školu a sblížila se se sociálnědemokratickou mládeží, ale i s anarchistickou bohémou kolem S. K. Neumanna (osobně pak i s F. Gellnerem). Na počátku století následovala svého tehdejšího druha a posléze i manžela, sociálnědemokratického novináře Josefa Stivína nejprve do Rokycan, později do Vídně. Z manželství se narodil syn. V letech 1906–1907 pobývala samostatně v Paříži, kde externě navštěvovala přednášky na Sorbonně a poznala život v anarchistické komuně. Po návratu z Paříže žila v Praze a spolupracovala se sociálnědemokratickým tiskem. Po rozštěpení sociální demokracie se přidala k jejímu komunistickému proudu, roku 1921 se stala zakládající členkou KSČ. Roku 1929 byla pro kritiku gottwaldovského vedení ze strany vyloučena, roku 1945 do strany opět vstoupila, v poúnorovém období se jí dostalo mnoha oficiálních poct. Ve svých prózách se zabývala sociálními tématy a také citovými a existenčními problémy žen. Opakovaně usilovala o vývojově adekvátní podobu sociálního románu, jež by byla v kontaktu s avantgardními prozaickými postupy světové i české literatury. Experimenty s tvárnými postupy jsou znát i na jejích četných reportážně dokumentárních textech. Zabývala se též intenzivně tvorbou pro mladé čtenáře, patřila k propagátorům realistické povídky pro mládež.
slovníková hesla:
Slovník české literatury po roce 1945
Lexikon české literatury (díl 3, svazek I – M–O)
fotografie:
Marie Majerová v roce 1933, zdroj: Literární archiv PNP, fond Fotoarchiv, L.a. D7/71