30. srpna 2024 zemřela ve věku nedožitých 94 let profesorka Jaroslava Janáčková.
Studovala na Pedagogické a Filozofické fakultě Karlovy univerzity, z jejích učitelů ji nejvíce ovlivnil Felix Vodička. Stejně jako on se soustředila na českou literaturu 19. století.
Učila na Vysoké škole pedagogické a na Filozofické fakultě v Praze. Za normalizace byla perzekuována a posléze donucena katedru opustit. V roce 1990 se vrátila na Katedru české a slovenské literatury, byla jmenována docentkou a později profesorkou a ještě po odchodu do důchodu (1996) na ní několik let přednášela.
Z jejích četných literárněhistorických prací uveďme alespoň Český román na sklonku 19. století (1967), rozsáhlou monografii Alois Jirásek (1987) a studie o Boženě Němcové, například Příběh tajemného psaní (2001). Byla iniciátorkou a spoluvydavatelkou čtyřsvazkové kritické edice korespondence Boženy Němcové (2003–2007) a podílela se na příručce Česká literatura od počátků k dnešku (poprvé 1998).
Jeden rozhovor s ní je příznačně nazvaný „Musíš fungovat jako most“. Jaroslava Janáčková čili Jarka, jak jí říkali přátelé, skutečně působila jako most mezi svými učiteli a žáky a vděčně na ni vzpomínají studentky, studenti a učitelé několika mladších generací.
Její erudice a obětavost se projevila i v práci pro Českou knižnici. Participovala na přípravě řady svazků, mimo jiné komentovala objevný svazek Má Amerika J. V. Sládka, Novákové Úlomky žuly, Arbesova Romaneta, Rok na vsi bratří Mrštíků a především Babičku Boženy Němcové, která se dočkala několika reedicí.
S Jaroslavou Janáčkovou odchází výrazná osobnost naší literární vědy.
Zpracoval Jiří Holý