Česká knižnice

V sekci Pro školy našeho webu se v těchto dnech objevilo deset nových Dílen České knižnice (svazky 11–20), například o Máji, o Spalovači mrtvol či Znamení moci. Stejně jako za celým výukovým modulem naší ediční řady, který se postupně rozrůstá od roku 2017, stojí i za vloni zahájenou řadou Dílen versolog Robert Kolár, vedoucí oddělení teorie Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Jak ho jeho vlastní pedagogické působení na střední škole dovedlo k záměru opatřit edicí „maturitních“ interpretací Seminář České knižnice oporu učitelům, kteří výuku literatury staví na výkladu literárních děl, vysvětlil již dříve v rozhovoru pro Akademický bulletin č. 2/2018 (zde). Dnes se ho ptáme, proč se rozhodl doplnit výukový modul Knižnice o nový typ materiálů v podobě Dílen a jak na jejich přípravě spolupracují sami vyučující.

Co vlastně Dílny jsou? Jakou potřebu učitelů nebo studentů saturují? A proč jim nestačily Semináře ani menší pracovní listy, které jsi k Seminářům připravoval už dříve?

Dílny jsou pracovní listy, které mají vždy stejnou strukturu: úryvek z díla a k němu otázky a odpovědi. Zatímco Semináře slouží jako průvodce k celému dílu, jemuž jsou věnovány, Dílny pracují vždy jen s úryvkem. Rozsahem měly být skromnější než Semináře, ale už se nám to párkrát vymklo, třeba taková Dílna k Josefu Jedličkovi je opravdu kolos, kdyby to kolega Vojtíšek neměl tak dobře promyšlené a provázané, zkrátili bychom mu to na pětinu…

Je to, jak Dílny vypadají, výsledkem objednávky ze strany učitelů sledujících náš výukový modul, nebo při jejich přípravě vycházíš z toho, jaké výukové materiály chyběly tobě, když jsi ještě učil?

Po pár letech vydávání Seminářů a za hlubokého lockdownu se na mě obrátili ředitel našeho ústavu a vědecký tajemník, jestli neudělat pro vyučující nějakou další věc, jestli jim v té strašné době nezkusit nějak pomoct… Přemýšleli jsme o všem možném, podcasty, videa, ale nakonec jsme se rozhodli, že přece jen zůstaneme u textů a jejich analýzy. Chtěli jsme najít formát, který bude oproti Seminářům odlehčený, který bude mít na rozdíl od Seminářů volnou formu (byť tam vždy musí být ten úryvek, otázky a odpovědi) a na kterém se budou moct autorsky podílet i vyučující, protože u Seminářů to máme tak, že je píšou akademici, teda lidi buď z Akademie věd nebo z nějaké vysoké školy.

Semináře jsou ucelené odborné texty, které se dají číst o samotě, připravit se z nich na hodinu nebo třeba k maturitě. Dílny jsou naopak podklad k pedagogické performanci, libreto, které dostane smysl, až když ho učitel se studenty ve škole odehraje. Máš zprávy, jak Dílny v hodinách fungují?

Dílny i Semináře jsou jenom podklady. I když mohou fungovat samy o sobě a jsou připravené na to, aby sis je vytiskl a vzal, tak jak jsou, do hodiny, tak si s nimi můžeš i v rámci příprav pohrát, nějaké otázky přidat, jiné vyhodit nebo upravit, prostě si to předělat podle toho, na kterém typu školy učíš, koho máš ve třídě, kolik na tu látku máš ve svých plánech času. Hlavní je, že se máš o co opřít, že si nemusíš vyrábět materiál, jehož výroba může trvat i týdny, sám. Anebo se tím třeba můžeš nechat jen inspirovat při výrobě vlastních podkladů, třeba k úplně jinému dílu. Pokud Dílnu připravují vyučující, jsme domluveni, že to taky sami pilotují, že si to zkusí ve třídě a pak to na základě téhle zkušenosti upraví, některé Dílny dokonce obsahují i reflexi, jak to vlastně v té hodině probíhalo. I když je tedy text Dílny fixovaný, každá její realizace je unikát. A narážíme tady na rozpor: já trvám na tom, že všechny otázky v Dílně musí být co nejkonkrétnější a odpovědi co nejvíc vyčerpávající, ale zároveň je jasné, že v konkrétní hodině to celé je dialog (a pokud ne, pak je něco špatně nebo je to supl), který se prostě živelně vyvíjí podle toho, jak se vyvíjí ta vyučovací hodina, takže nakonec z té Dílny klidně nic nemusí zůstat a zdánlivě by stačily nějaké obecné otázky a obecné odpovědi. Oproti Seminářům vypadají Dílny jednodušeji, ale až mě překvapilo, jak těžké je takovou Dílnu napsat, jak těžké je to vymyslet tak, aby to mohli používat i ostatní, protože co je tobě jako autorovi Dílny jasný, nemusí být jasný dalším. Prostě Dílny jsou pro vyučující možnost, kam sáhnout, a i když je takových možností plný internet, my se snažíme přinášet kvalitu a odbornost. Každé Dílně (a Semináři) je věnována péče, čte to několik lidí, píšou se posudky, předělává se to, rediguje se to, máme grafika… Nefungujeme tak, že by za náma někdo přišel, během jednoho dne vystřihnul deset Dílen a my to pověsili na web… Možná jsou naše materiály náročnější, ale od začátku to všechno děláme s nějakým idealismem, že takhle by třeba ta výuka mohla probíhat.

Škola českého jazyka a literatury je skvělá příležitost, jak materiály nejen představit, ale taky někoho ulovit. Díky tomu, že Semináře děláme už několik let, mám za tu dobu síť lidí, kteří je lektorovali, protože jednou z podmínek vydání Semináře je, aby ho kromě literárního vědce lektoroval i člověk z praxe. A z některých těch lektorů povstali autoři Dílen. Nebo jsem třeba zkusil napsat člověku, který píše literární kritiky do časopisů a u jehož jména jsem viděl, že taky učí, to byl třeba případ Kryštofa Špidly. Prostě jsem ho zkusil oslovit a už od něj máme dvě skvělé Dílny. A nejdobrodružnější je, když se na mě někdo obrátí sám, že to zná a že by to chtěl udělat taky, to se ale samozřejmě děje naprosto výjimečně... Ale jestli se tenhle rozhovor dostane k někomu, kdo by to chtěl zkusit, ať mi napíše na ústavní mail (kolar [at] ucl.cas.cz) a můžeme se domluvit. Svazků České knižnice je hodně a šikovných a zapálených lidí málo. A kdyby nám někdo chtěl třeba jen poslat zpětnou vazbu, budeme taky rádi.

Mám takovou tabulku, která reprezentativně zachycuje četnost jednotlivých děl v seznamech k maturitám. K tomu přihlížím, snažím se, aby Dílny vznikaly k dílům, která mají v té tabulce významnější zastoupení. Ale rozhodně to není dogma, i u Seminářů prostě někdy uděláme něco, o čem víme, že se na střední škole ani moc neučí. A tím Seminářem to možná chceme bláhově změnit. A když to nepřijme střední škola, tak to své využití najde na vysoké, máme ohlasy, že tam jsou naše Semináře mezi studenty docela oblíbené. Vyučující to samozřejmě může už trochu otravovat, protože dostávají seminárky, které jsou Semináři, mírně řečeno, inspirované. Zpátky: moc dobře si pamatuju, jak se ti úplně nepozdávalo, když jsem jako pilotní svazek Seminářů chtěl udělat Pohlednou poezii Emila Juliše, tam jsem se rozhodnul čistě na základě toho, co mi v tu chvíli bylo blízké... Uznávám, že to marketingově byla úplná blbost a že pilotní svazek měl být třeba Máj, ale jsem rád, že jste mě to nechali udělat, dneska už bych si to asi zautocenzuroval a sáhl po něčem jiném.

Seminářů máme zatím na webu zveřejněno 41, Dílen 20. Připravuješ další svazky? Jakým dílům budou věnovány?

Budou Semináře třeba na Dykova Krysaře, Kristiánovu legendu anebo na Šaldovy Boje o zítřek, což byla dost výzva, neboť struktura Seminářů byla vymyšlena pro beletrii, a tohle jsou eseje, takže jsme to trochu museli upravit, ale výsledkem, který napsal náš kolega Lukáš Holeček, je moc pěkný průvodce Šaldovým myšlením té doby, pozornost je samozřejmě věnována i jeho stylu. Dílny připravujeme třeba k Nezvalovi, Bieblovi, Raisovi, Vrchlickému, Hálkovi… A výhledově i jednu netradiční Dílnu k Antonínu Sovovi, která je založená na geniální písni Antonín Sova hudební skupiny Jananas. Sledujte web Knižnice a nic vám neuteče!

Jsou Dílny poslední inovací výukového modulu České knižnice? Jak bys chtěl, aby vypadal za pár let?

Doufám, že ne, zároveň nechceme a nemůžeme honit moc zajíců najednou, takže v nejbližší budoucnosti bychom chtěli pokračovat v Seminářích a Dílnách, aby bylo čím dál tím víc z čeho vybírat. Tyhlety věci totiž mají smysl od určitého počtu, když jich na stránkách bude 10, je pravděpodobné, že tam nenajdeš, co hledáš, když jich tam bude 100, určitě si už vybereš a přijdeš třeba znovu. No a pak jsou další možnosti, už jsem zmínil ty podcasty nebo videa, osobně mě třeba lákají nějaké interaktivní online materiály. Ale to už by se nám trochu měnil adresát, to by bylo vyloženě pro studenty a znamenalo by to úplně jiný přístup, víc pragmatismu a míň idealismu…

Zpracoval Pavel Janáček