(1815–1882)
Básník, publicista a literární historik.
Na univerzitě v Praze a pak Vídni studoval lékařství, ale soukromě se zabýval historií, dějinami literatur, estetikou a filozofií (zvláště německým idealismem, který jej velmi inspiroval). Živil se jako soukromý vychovatel, činně se účastnil společenského a kulturního života české národně smýšlející inteligence (např. Matice česká, Muzeum Království českého, Umělecká beseda atd.). Roku 1848 se stal i politickou figurou, byl delegátem Slovanského sjezdu a účastníkem sněmů ve Vídni a v Kroměříži, názorově měl přitom blízko k Palackému a Havlíčkovi, roku 1849 politických aktivit zanechal. V šedesátých letech se sblížil s generací májovců. Nebeského básnická tvorba je silně ovlivněna romantickým prožíváním světa: ideovým východiskem je rozpor subjektu a světa, jehož výsledek je v básních předveden zejména jako tichý bol a rezignovaný smutek. Nebeského básnické dílo ve svých reflexivních polohách souvisí s jeho filozofickými zájmy, přímým výrazem jeho snahy sblížit poezii s filozofií se stala lyricko-epická skladba Protichůdci.
slovníková hesla:Lexikon české literatury (díl 3, svazek I – M–O)
Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století
Slovník básnických knih (o skladbě Protichůdci)
fotografie:
Václav Bolemír Nebeský, zdroj: Literární archiv PNP, fond Fotoarchiv