(1901–1956)
Prozaik, publicista, autor knih pro mládež a filmových scénářů.
Pocházel z chudých poměrů, jeho dětství formoval napjatý vztah s nevlastním otcem. Do roku 1940 pracoval jako úředník Státního úřadu statistického, v letech 1940–1945 byl redaktorem Lidových novin, poté se stal redaktorem Práce a spolupracoval s Barrandovem. Po roce 1948 byl národním správcem některých soukromých nakladatelství, od roku 1949 až do své smrti byl ředitelem nakladatelství Československý spisovatel. Publikoval od konce dvacátých let, v polovině třicátých let výrazně vstoupil do vývoje dětské literatury svými romány s prvky dobrodružného a detektivního žánru a motivy sociální nespravedlosti. Jádro jeho odkazu představuje trojice psychologických románů: Černé světlo a Svědek analyticky zkoumají zlo v člověku, v Řezáčově vrcholném, stavebně komplikovaném románu Rozhraní se tematizují mj. otázky umělecké etiky. Řezáčova tvorba poválečná byla poznamenána ideovým schematismem a sociální typizací.
slovníková hesla:Slovník české literatury po roce 1945
Lexikon české literatury (díl 4, svazek II – P–Ř)
fotografie:
Václav Řezáč, reprofoto, zdroj: Literární archiv PNP, fond Fotoarchiv, Sbírka LA PNP – negativy, neg. 1660