Žádný svazek naší ediční řady není výsledkem práce jednoho člověka. Na jeho přípravě obvykle spolupracuje několik odborníků různých specializací. I v případech, kdy je v tiráži uvedeno jediné jméno a editor je současně autorem všech částí komentáře, na svazku dlouhodobě spolupracovaly přinejmenším dvě další osoby: vědecký redaktor, jehož úkolem byla posoudit spolu s editorem zásadní otázky uspořádání a ediční přípravy svazku, a výkonná redaktorka. Zatímco vědečtí redaktoři se střídají v závislosti na odborné problematice, kterou jednotlivé svazky přinášejí, výkonnou redaktorku má Česká knižnice od roku 2016 jedinou: Petru Hesovou.
Kdy jste se poprvé dozvěděla o České knižnici? Jak jste se stala její redaktorkou?
Vlastně až v prvním ročníku na fakultě. V seznamech povinné četby patřily pro svou textovou spolehlivost a kvalitu doprovodných komentářů k doporučovaným vydáním. První jsem četla svazky Klostermanna a Weila. Tehdy také na fakultě vyučovala dr. Menclová, která pravidelně pořádala charitativní knižní burzy (škoda že se v tom už nepokračuje) a studentům prodávala za nízké ceny mj. právě knihy z České knižnice. Koupila jsem si Zábavné povídky českého obrození.
V roce 2014 jsem dostala možnost redigovat svazek M. Z. Poláka, protože tehdejší redaktorka Knižnice, Zdeňka Nováková, byla časově vytížena přípravou jiných svazků. A když se v roce 2016 vydavatelsky spojil Nadační fond Česká knižnice s Ústavem pro českou literaturu AV ČR, přihlásila jsem se do výběrového řízení na novou redaktorku.
Jaké je rozdělení práce a rolí při vzniku nového svazku České knižnice? Co je úkolem pořadatele svazku, editora (textologa) a komentátora? Jako roli hraje lektor nebo vědecký redaktor? A jakou vy jako redaktor svazku?
Redaktor má dvojlomnou pověst: jednak je veleben za pozorné oko a schopnost objevit a napravit i tu nejnepatrnější chybičku či nesrovnalost, jednak je (zvláště editory) nenáviděn za neustálé popohánění a takřka šikanózní připomínání blížících se termínů odevzdání hotové práce. Moje spolupráce s editorem nad jedním svazkem trvá přibližně půl až třičtvrtě roku, a mám tak možnost sledovat téměř celý ediční proces a učit se od těch nejlepších, jmenovitě a podle abecedy: Robert Adam, Hana Bočková, Marie Havránková, Ondřej Koupil a Michael Špirit. Jim především jsem vděčná, že se se mnou nezištně dělí o své myšlenky a zkušenosti. Je mi líto, že jsem nemohla být přímo účastna práci Miroslava Červenky, Jaroslavy Janáčkové, Milana Jankoviče, Mojmíra Otruby či Alexandra Sticha, tak si alespoň procházím jejich edice v Knižnici a učím se z nich.
Jak vzniká roční ediční plán České knižnice? Jak dlouho dopředu je třeba jednotlivé svazky plánovat?
Ediční plán koncipuje redakční rada několik let, většinou se plánuje s výhledem na tři až čtyři roky dopředu. Oslovuje potenciální editory a literární historiky, posuzuje ediční návrhy, vybírá z nich to proveditelné a žádané (např. s ohledem na volná autorská práva, nedostupnost daného titulu na trhu atd.) a sestavuje podobu nového ročníku tak, aby byly ideálně zastoupeny jednak různé žánry a formy (poezie, próza, drama), jednak různá období (starší literatura, devatenácté a dvacáté století).
Jakou roli hraje nakladatelství Host? Jak probíhá spolupráce s ním při vydávání?
Nakladatelství Host obstarává administrativní stránku výroby knihy, zajišťuje výrobu svazku od sazby po tiskárnu a v neposlední řadě také propagaci a prodej titulu. Čtenář se o náročné práci lidí v nakladatelství vůbec nedozví, ale nevím nevím, kde by Česká knižnice byla bez redaktorky Evy Sládkové a sazeče Roberta Švába, kteří mají v Hostu Českou knižnici na starost. S Evou fungujeme jako redaktorská synapse mezi Prahou a Brnem, pan Šváb má zas v malíčku grafickou podobu Knižnice a dokáže rozvrhnout a uspořádat i ty nejdivočejší požadavky editorů. A já se na ně vždycky mohu spolehnout!
S jakými obtížemi se při práci setkáváte? Co by vám redigování usnadnilo?
Většina toho, co mi komplikuje redakci, není publikovatelná (třeba že u každé druhé knihy supluju práci editora, často dokončuji jeho rozdělanou práci, jindy dostanu pokyn celou edici předělat, protože zvolený editor nikdy žádnou beletrii nevydával atd.). Alespoň obecně: čas a komunikace – kdyby všichni dodržovali domluvené termíny a kdyby si dokázali vzájemně naslouchat, to by bylo!
Zpracoval Jiří Holý