(1891–1942)
Romanopisec a povídkář meziválečné avantgardy, filmový scenárista a režisér.
Po komplikovaných středoškolských studiích absolvoval medicínu na Univerzitě Karlově. Povolání lékaře pak vykonával až do konce dvacátých let 20. století, kdy se začal naplno věnovat pouze literární tvorbě. Žil na Zbraslavi, kde si postavil dům. Soustavněji literárně publikoval od konce desátých let, roku 1920 vstoupil do umělecké skupiny Devětsil a stal se jejím prvním předsedou. Ideově inklinoval k marxistické levici, a to i poté, co byl roku 1929 z KSČ vyloučen, když spolu s dalšími spisovateli kritizoval nové gottwaldovské vedení strany. Ve třicátých letech úzce spolupracoval s filmem, byl autorem několika scénářů a filmy i režíroval. Za okupace byl členem ilegálního Národně revolučního výboru inteligence, za heydrichiády byl zatčen a 1. 6. 1942 zastřelen na kobyliské střelnici. Vančurovy prózy jsou poučeny moderními uměleckými směry (kubismus, expresionismus, poetismus), vyznačují se výrazně exponovaným vypravěčem a zvláštním básnivým jazykem, monumetalizací a patetizací obrazů, díky nimž se z příběhů konkrétních Vančurových postav stávají obecně platné výpovědi o světě a lidském životě.
slovníková hesla:
Lexikon české literatury (díl 4, svazek II – U–Ž)
fotografie:
Vladislav Vančura, zdroj: Literární archiv PNP, fond Vančura Vladislav, L.a. 20/93, portrét V. V., inv. č. 16