(1846–1912)
Autor historické prózy a kulturní historik.
Pocházel z rodiny pražského zvoníka, sám službu svého otce na univerzitních studiích po téměř rok zastával. Vystudoval historii na pražské filozofické fakultě, již od svých studií se činně účastnil spolkového a kulturního života. V těchto kulturních a občanských aktivitách později pokračoval též jako středoškolský profesor během svého desetiletého působení v Rakovníku (1874–1884) a poté na pražském Akademickém gymnáziu. Wintrovo dílo umělecké, popularizační i vědecké tvoří tematicky kompaktní a vzájemně propojený celek. Vychází z autorova podrobného studia pramenných dokumentů 16. a počátku 17. století, zvláště městských knih, jak se s nimi podrobně seznamoval v pražském, ale především rakovnickém městském archivu. Wintrova pozornost se soustřeďuje k všednímu životu obyvatel českých měst té doby, k zachycení jejich každodennosti v historických detailech (jež se projevují i v použitém lexiku jeho próz). Jeho historické práce byly zakladatelským počinem pro obor české kulturní historie, ve svých prózách osvědčoval skeptické a někdy i ironické vidění úlohy bezvýznamného člověka ve velkých dějinách.
slovníková hesla:
Lexikon české literatury (díl 4, svazek II – U–Ž)
Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století
fotografie:
Zikmund Winter, zdroj: Literární archiv PNP, fond Fotoarchiv