(1619–1680)
Barokní básník, překladatel a misionář.
Narodil se do rodiny městského písaře ve Vysokém Mýtě. Po vstupu do jezuitského řádu absolvoval filozofická a teologická studia, během nichž se seznámil s Bohuslavem Balbínem, sám pak vyučoval rétoriku a poetiku, vedl mariánskou družinu a byl i jejím zpovědníkem. Kněžské svěcení přijal v roce 1650. V letech 1657–1660 působil jako prefekt hudby v Svatováclavském semináři, řídil akademickou tiskárnu v pražském Klementinu, spravoval tamní knihovnu a intenzivně se věnoval vlastní literární tvorbě. Poslední třetinu svého života strávil misionářskou a kazatelskou činností ve východních Čechách, neboť v misii a pastoraci spatřoval nejvyšší stupeň oddanosti Bohu a bližním, přesahující dokonce i řádové poslání vzdělávat a bádat. Po vypuknutí velké morové epidemie v roce 1680 se přihlásil k dobrovolnému ošetřování nemocných v Kutné Hoře, během několika dní obětavé práce se však sám nakazil a zemřel. – Pramenně doloženou autentickou podobou jeho jména je Fridrich Bridelius, s počeštěnou verzí Bedřich/Fridrich Bridel (Bridl, Brýdl) pracuje až pozdější sekundární literatura.
vyobrazení:
Kresba Jana Jiřího Heinsche zachycující otce Bridelia při misijní práci mezi venkovany měla původně doprovázet Brideliovo elogium v knize Matěje Tannera Societas Jesu apostolorum imitatrix (1694), z neznámých důvodů byla ale zařazena jen do souboru sebraných rytin významných jezuitů Societas Jesu usque ad sudorem et mortem pro salutate proximi laborans (Praha b. d.; rytinu provedl J. C. Hafner). Jediné známé zpodobení Fridricha Bridelia zařadil Josef Vašica v roce 1939 jako frontispis do své edice Křesťanského učení veršemi vyloženého, což v důsledku vedlo k mylnému vnímání této rytiny jako součásti tohoto spisu.