(1626–1680)
Jezuitský učenec, historik a česky a latinsky píšící básník.
Roku 1641 vstoupil do jezuitského řádu, získal zde vyšší vzdělání a ve službách řádu poté působil na různých místech Čech, Moravy a Slezska. Nejdéle pobýval v Kutné Hoře, zemřel v klementinské koleji v Praze během morové epidemie. Přátelil se s Bohuslavem Balbínem, souzněl s balbínovským vlasteneckým a jazykovým patriotismem a Balbín byl spolu s J. Krugerem i tím, kdo dal Kořínkovi popud k napsání jeho jediného historického spisu, Starých pamětí kutnohorských. Dílo mělo oslavit Kutnou Horu jako město po celou dobu své existence hrdě katolické, dějinné pasáže prokládá jeho autor v souladu s dobovými zvyklostmi úvahovými pasážemi a básněmi. V rámci příprav k dílu studoval Kořínek archivní prameny, ale osvojil si i znalost hornické technologie, terminologie i řemeslnického slangu, přičemž tento lexikální materiál učinil též součástí svého spisu.
slovníková hesla:Lexikon české literatury (díl 2, svazek II – K–L)