(1841–1901)
Básník, prozaik, dramatik, přední představitel kosmopolitního proudu ruchovsko-lumírovské generace.
Pocházel ze zámožné pražské rodiny tesaře a obchodníka se dřevem. Vzdělání získal německé, česky se naučil od své chůvy. Vzhledem k tomu, že byl určen za nástupce v rodinném podniku, studoval na pražské technice a získával praxi v tesařství a dřevařském velkoobchodu. Během své tovaryšské cesty po západní Evropě se daleko více než o dřevařský průmysl zajímal o světovou literaturu a mytologii. Soukromě studoval na pražské univerzitě, celý život si prohluboval své znalosti světové beletrie i odborné literatury, měl mimořádný filologický talent a naučil se mnoha jazykům. Podnikl za svůj život celou řadu zahraničních cest. Rodinný podnik nakonec nevedl, nalezl místo jako společník a vychovatel ve šlechtických rodinách v Rusku, později byl vychovatelem syna hraběte J. Harracha. Další zaměstnání již nepřijal, žil z renty a ze svých literárních honorářů. Roku 1887 se usadil natrvalo ve Vodňanech, v pozdních letech byl tajně podporován mecenášem Josefem Hlávkou. Veřejnému a spolkovému životu se celoživotně vyhýbal, rodinu nikdy nezaložil a své sbírky odkázal Náprstkovu muzeu, své jmění pak České akademii k založení fondu na podporu mladých spisovatelů. Tématem jeho prací je často hluboká krize senzitivního idealisty ve střetu s pragmatickým okolím. Velikost je hledána zvláště v dávných časech dějin. Ve svých dílech zúročil své hluboké znalosti, když barvitým stylem aktualizoval příběhy z různých dob a kultur. Evropské mytologii a zakladatelským příběhům se pokusil přiblížit i české pověsti a nejstarší dějiny.
slovníková hesla:Lexikon české literatury (díl 4, svazek II – U–Ž)
Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století
Slovník básnických knih (o veršované novele Troje paměti Víta Choráze, o cyklu epických básní Vyšehrad)
fotografie:
Portrét Julia Zeyera z roku 1885, ateliér J. F. Langhans, zdroj: Literární archiv PNP, fond Zeyer Julius.