olej, plátno; 139 x 93 cm
Národní galerie, Praha, inv. č. O 6225
© Národní galerie v Praze, 2024, foto David Stecker
Ivan Olbracht: O zlých samotářích – Žalář nejtemnější
Pierot jako inkarnace osudu umělce: stojícího i stavěného mimo společnost, existenciálně osamělého, odcizeného a zároveň závislého na přízni této společnosti a svého publika. Motiv pierota byl na přelomu 19. a 20. století velmi silně zastoupený ve všech vrstvách kultury a byl vnímán v různých významech, ale právě ten zmíněný měl zvláštní sílu. Už proto má svou váhu i hypotéza, že figura zobrazená na reprodukovaném Myslbekově obrazu má autoportrétní rysy malíře. K obrazu existuje i kresba (NG, K 12510), která ještě více než malba zvýrazňuje vrásky a rýhy v obličeji. Jiný autorův lept s hlavou pierota (NG, R 163646) zobrazuje muže rovněž vrásčitého a zamračeného, ale vysloveně starého – a motiv starého klauna/pierota/harlekýna, který představuje nuzný konec života někdejšího obdivovaného umělce a zároveň jeho ztotožnění s rolí umělce obecně, je zvláště frekventovaným už od literatury francouzského romantismu až do přelomu století. Nejznámější je jistě Baudelairova báseň v próze Starý komediant, v níž se zpod víření zábavy s provazolezci, hadími muži a zvěřincem postupně prosazuje především obraz neradostného závěru uměleckého života, obraz „starého básníka bez přátel… poníženého bídou a všeobecným nevděkem“.
Karel Myslbek věnoval zvláštní zaujetí právě lidem na okraji, opovrhovaným a vyřazovaným ze společnosti: umělcům venkovských cirkusů, dělníkům, chudým a „vyhnaným“. Zobrazoval je ovšem monumentalizujícím způsobem – jako individuality, jako hlavní téma obrazu, jako dominantní figuru/figury v mělkém prostoru, který je vymezen pouze zdí. Pierot je zobrazením osamělosti, ale tato izolace, vyjádřená i natočením těla a distancovaným postojem se založenýma rukama, není jen jeho osudem, ale i vlastním rozhodnutím. Určitým protihráčem je postavě sama zeď – velká plocha realizovaná údernými krátkými tahy štětce a energizující kombinací barev, samo ztělesnění expresivity.
náměty ke čtení:Tomáš Winter – Pavla Machalíková – Stanislava Fedrová – Hanuš Jordan: Cirkus pictus: zázračná krása a ubohá existence. Výtvarné umění a literatura 1800–1950, Cheb – Praha: Galerie výtvarného umění – Artefactum – Arbor vitae 2017
Roman Prahl: Na okraji davu. Umění a sociální otázka v 19. století, Plzeň: Západočeská galerie 2014
Stanislava Fedrová