Karolina Světlá

(1830–1899)

Zakladatelka novočeské románové prózy.

Vlastním jménem Johanna Rottová, vyrůstala spolu se svou mladší sestrou Žofií (budoucí spisovatelka Sofie Podlipská) v rodině pražského obchodníka, dostalo se jí německého vzdělání. Kontakty s vlastenecky smýšlející společností a seznámení s českou literaturou jí zprostředkoval až její domácí učitel Petr Mužák, za nějž se roku 1852 provdala. Debutovala v prvním ročníku almanachu Máj (1858), k jehož kruhu patřila. Podle manželova rodiště si zvolila umělecký pseudonym Světlá a celé Podještědí se jí stalo trvalým zdrojem inspirace, z nějž čerpala předlohy k povídkám a románům z vesnického prostředí (Vesnický román, Kříž u potoka, Nemodlenec, Frantina, Kantůrčice, Hubička, Kresby z Ještědí). Do druhého tematického okruhu její tvorby patří tendenční příběhy zasazené do pražského prostředí (První Češka, Zvonečková královna, Černý Petříček) a vzpomínkové stati. Celý život se aktivně zasazovala o právo žen na vzdělání a svobodné povolání, v roce 1871 založila a poté vedla Ženský výrobní spolek český se školou pro nemajetné dívky a redakci Ženských listů, dokud ji neomezila vážná oční choroba.

slovníková hesla:

Lexikon české literatury (díl 4, svazek I – S–T)
Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století

fotografie:
Karolina Světlá, zdroj: Literární archiv PNP, fond Fotoarchiv.