Moravský zemský archiv v Brně, A 3, inv. č. 46
Reprofoto © Moravský zemský archiv v Brně, 2021
Obraz použit na obálce svazku:
Tomáš Pešina z Čechorodu: Prodromus Moravographiae
Vztah Pešinova vydávaného díla a Lublinského díla reprodukovaného je tentokrát ideový: hledání dávných dějin Moravy. Na kresbě je reprezentuje znak moravské šachované orlice na zdi, poznamenané stářím a úpadkem. Okřídlenou Fámu s knihou erbů rozloženou na kolenou na orlici upozorňuje bůh Chronos, zosobněné trvání. Dávnou slávu a velikost země stvrzují ruiny kdysi honosných staveb. A dávnou velikost jejích obyvatel stvrzuje jako svědek muž s kyjem sedící vpravo – zmužilý a udatný Herkules, kterého si do své vizuální reprezentace povolávali jako paralelu udatnosti vlastní už mnozí starověcí a pak novověcí panovníci, a nejen oni. Přípis na druhé straně listu pak vysvětluje kontext i dataci listu v chronogramu druhé věty: „Kdožkoliv hledáš na světě udatné hrdiny a toužíš poznat slavné muže světa, zde čti: popatři na hrdiny zrozené z kmene Markomanů, kmene oplývajícího nejskvělejšími muži. Roku (1673), v němž v tomto souboru Morava oživila skrze jejich erby urozené rodiny z hrdinského kmene.“ (Quiquis Magnanimos in terris quaeris Heröes, Famososq(ue) cupis cernere in orbe Viros, Hic lege: perspicies Heröes quos Marcomann(or)um Gens genuit, summis Gens opulenta Viris. ANNO qVo in aLbo Isto MoraVIa generosas De gente heroICa prosapIas per InsIgnIa renoVabat.; překlad Tomáš Gaudek)
Objednavatelem tohoto listu byli moravští stavové a spolu s dalšími ilustracemi měl doplňovat rukopisnou Knihu stavu rytířského s malovanými erby moravských rodů, již hodlali darovat císaři Leopoldu I. Obrátili se na Martina Antonína Lublinského, původem Slezana, vzdělaného u jezuitů a působivšího posléze u olomouckých augustiniánských kanovníků. Stihl se už tehdy vícekrát osvědčit nejen jako malíř a kreslíř, ale také jako talentovaný inventor – tedy autor ideového návrhu, ikonografického programu maleb či grafik.
Ještě o pár let později po Pešinově Prodromu i Lublinského listu pro Knihu stavu rytířského je tu další spojnice jejich díla, tentokrát přímá – a v ní se vrací některé motivy, s nimiž jsme se už setkali: Lublinský navrhl frontispis k Pešinovu dalšímu spisu věnovanému Moravě s titulem Mars Moravicus (1677). V tomto mědirytu se znak s moravskou orlicí ocitá mezi Martem a Chronem – bůh válčení jej tu svým kopím ničí a bůh času pojídá ucho, které značí sídlo paměti. Představuje tak alegorii válečného ničení památek a paměti. Ještě před alegorií na frontispisu byl v této Pešinově knize vevázán portrét jejího autora, který odborné autority (jako Petra Zelenková) připisují rovněž autorství Martina Antonína Lublinského.
náměty ke čtení:
Olomoucké baroko. Výtvarná kultura v letech 1620–1780 (katalog výstavy), ed. Ondřej Jakubec, Olomouc: Muzeum umění – Arcidiecézní muzeum 2010, s. 243–246, 342–343
Petra Zelenková: Martin Antonín Lublinský jako inventor grafických listů. Pohled do středoevropské barokní grafiky druhé poloviny 17. století, Praha: Národní galerie 2011
Zpracovala Stanislava Fedrová