(1788–1856)
Básník českého preromantismu, autor cestopisu do Itálie.
Svou původní dráhu učitele vyměnil za vojenskou kariéru, když roku 1808 vstoupil do vojska shromažďovaného proti Napoleonovi. Účastnil se pak protinapoleonských tažení, na počátku roku 1813 se během ležení svého pluku ve východních Čechách seznámil s českými vlastenci F. V. Hekem a J. L. Zieglerem a pod jejich vlivem se přidal k národnímu hnutí. Začal studovat českou literaturu a psát české básně. Jeho produkce byla žánrově i obsahově rozmanitá (ohlasy, anakreonská lyrika, balady, společenské písně, příležitosné básně atd.), zásadní je mezi nimi především jeho rozsáhlá skladba Vznešenost přírody (časopisecky původně pod titulem Vznešenost přirozenosti), jež nalézala nové možnosti poetického slovníku i metra v češtině a byla pokusem evokovat monumentálnost a napodobit obdobná díla evropských literatur. Polák zdárně pokračoval ve vojenské kariéře, působil mj. jako pobočník a vychovatel v rodině podmaršálka barona Františka Kollera. Spolu s baronem Kollerem poznal Polák Itálii a tuto svou zkušenost shrnul do rozsáhlého, v české obrozenské próze vůbec prvního velkého cestopisu, který časopisecky vycházel pod titulem Cesta do Itálie. Po Kollerově smrti mj. opakovaně vyučoval na vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, ve vojenské kariéře pokračoval až do roku 1849, kdy byl penzionován v hodnosti generálmajora. S postupujícími lety mezi ním a českým národním hnutím narůstalo odcizení. Část Polákovy vlastní tvorby a překladů zůstala za jeho života pouze v rukopisech a do dnešních dnů se nedochovala.
slovníková hesla:Lexikon české literatury (díl 3, svazek II – P–Ř)
Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století
fotografie:
Milota Zdirad Polák, zdroj: Literární archiv PNP, fond Fotoarchiv, Sbírka – pozitivy