Česká knižnice

olejová tempera, buková deska, 115 × 86,9 cm
Národní památkový ústav, státní hrad Karlštejn, inv. č. KA 3751; vystaveno v Národní galerii v Praze
© Národní galerie v Praze, 2016

Obraz Svaté Kateřiny pro kapli sv. Kříže na Karlštejně se svým pojetím a provedením řadí ke skupině těch karlštejnských maleb, které vznikly v nejužším spojení přímo s Mistrem Theodorikem. V severovýchodním okenním výklenku kaple tu byla Kateřina Alexandrijská zapojena do společnosti těch nejvýznamnějších tehdy uctívaných svatých panen a vdov. Pro objednavatele obrazů do kaple, Karla IV., měla navíc zvláštní osobní význam, který jí přikládal jako své hlavní záštitě a přímluvkyni v bitvě u italského hradu San Felice – ve středoevropském prostoru získala tedy mimořádně exponované postavení. Zároveň ale její sílící popularita souvisela ve 14. století i se sílící rolí univerzit (včetně pražské), neboť legendická filozofka proslulá svou moudrostí a vzdělaností se stala ideální patronkou škol i učenosti obecně. 

Z hlediska ikonografického není Theodorikovo pojetí nijak revoluční: zobrazuje ji s palmovou ratolestí jako obecným znakem vítězství křesťana nad smrtí a dále s typickými atributy, které odkazují právě k mučení této panny, s kolem opatřeným kovovými hřeby a mečem. Námět Kateřinina mystického zasnoubení s Ježíšem, tak zvýrazněného ve veršované legendě o jejím životě, se ve výtvarném umění začal objevovat až ve 14. století a častějším začal být ještě o něco později. Kromě toho v prostoru karlštejnské kaple šlo především o jasně identifikovatelné odlišení světic od sebe, proto jsou v zobrazeních jako klíčové atributy užívané ty ustálené a již obecně srozumitelné.

Pojetí Kateřinina šatu, zvýrazněného reliéfními aplikacemi ve tvaru vinného hroznu a květů, spojuje tento obraz s dalšími, jež jsou v kapli takto náročně řešeny. Výsledná barevnost se v něm, jak je pro techniku Theodorikových maleb typické, skládá ze součtu jednotlivých temperových barevných vrstev a lazur. Temně modrý oděv s odlesky do fialova a zelena je tak založen na azuritové půdě, následuje světle modrá šablona s motivem stylizovaných chryzantém, záhyby šatu stínované vzácným a drahým modrým pigmentem z lapisu lazuli a další zprůhledňující azuritová lazura s brokátovým motivem. Tato technika umožňuje modelovat tělesné objemy ne lineárně, ale pomocí světla a barvy. Výrazná plastičnost oděvu a pod ním tušené skutečné tělesnosti postavy se v případě obrazu sv. Kateřiny navíc pojí ke graciéznímu řešení tváře s jemnými detaily.

Zpracovala Stanislava Fedrová