tempera, papír, 30 × 40 cm
Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou, O-2477
© Otto Stritzko — dědicové, 2019
Jan Čep: Povídky
Okna v krajině patří k raným dílům Otty Stritzka (1908–1986), který se v okruhu vydavatelství Josefa Floriana ve Staré Říši setkal s vlivem teologické a filozofické literatury a křesťanskou mystikou. Po studiích a krátkém působení v Praze se malíř, ilustrátor, restaurátor a také manžel Florianovy dcery Marie na Vysočinu vrátil a působil v tomto okruhu po zbytek života. V době pražských výtvarných studií se v jeho díle nakrátko výrazněji projevily ohlasy výrazových postupů dobově aktuálního malířství – a právě obraz Okna v krajině je toho ukázkou. Na jedné straně se tu vrací k proudu tzv. čisté výtvarnosti dvacátých a třicátých let, v němž se umírňuje fauvistická barevnost a proměňuje vztah k zobrazené realitě. Krajina Oken není realisticky zobrazená, ale jistý vztah k realitě si podržela – jako by byla jakýmsi zjednodušením a zobecněním krajiny, pra-krajinou. Druhým silným vlivem se tu projevuje artificialismus, profilovaný Štyrským a Toyen od roku 1926. V něm se ukazují neurčité tvary, vzpomínky a představy ze snů, skutečnost, která ztratila pevný tvar skutečného. Právě taková jsou okna či odrazy oken, jež zůstávají identifikovatelná ve vztahu ke svému předobrazu z reálného světa v souvislosti s názvem Stritzkova obrazu, pokud ale je tento název zakryt, pak se mohou stát čímkoli od vějíře po kus koláče. Nejsou zobrazením okna, ale znakem okna anebo znakem čehosi skutečného, co ve vzpomínce či snu ztratilo sice svůj pevný tvar, ale ještě se nestalo čirou abstrakcí. Znakem okna ve znaku krajiny, představou okna v imaginativní krajině.
náměty ke čtení:
Anděla Horová, Otto Stritzko, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Dodatky, Praha: Academia 2006, s. 727–728
Zpracovala Stanislava Fedrová