lept, suchá jehla, mědiryt, papír; 213 × 279 mm
Rijksmuseum, Amsterdam, inv. č. RP-P-OB-444
Jan Amos Komenský: Duchovní traktáty I–II
Na titulních listech čtrnácti Komenského prací včetně Orbis pictus najdeme emblém s mottem „Vše plyne samovolně a bez násilí“ a s obrazem podobným zde reprodukované Rembrandtově krajině. Vzhledem k tomuto opakování jej snad lze chápat i jako Komenského osobní impresu. Motivem slunce, které svítí skrz mračna a bouři, navazují oba autoři na starší tradici alegorie a emblematiky. Jeho významem je v obou případech potřeba trpělivosti a útěcha, plynoucí z opakování procesů v přírodě. Lubomír Konečný soudí, že oba obrazy jsou koncipovány shodně jako morální a náboženské metafory. U Rembrandtovy grafiky by pak nešlo o topografický záznam, ale spíše o evokaci hlavních rysů holandské krajiny. Spolu s lidmi v ní zachycenými je krajina sice bičována deštěm, ostrým kontrastem jsou však sluneční paprsky, které bouři nevyhnutelně střídají, a lze z nich čerpat naději. Ostatně jak samotný motiv stromu v Komenského Centru securitatis představuje alegorii makrokosmu, vysvětluje Tomáš Havelka v komentáři (viz s. 238n).
Zpracovala Stanislava Fedrová
Svazek 119 vychází ve dvou samostatně neprodejných dílech. Na obálce dílu II je použita další Rembrandtova grafika: Kristus uzdravuje nemocné – Stozlatový list, 1642–1648.