mědiryt, 16,5 × 12 cm
Národní knihovna ČR, Praha, 49 C 79/11
Reprofoto © Národní knihovna ČR, 2020
Obraz použit na obálce svazku:
Fridrich Bridel: Hymny, písně, legendy
Grafika byla pro evropské 17. století předním komunikačním médiem a významnou roli hrála též v sepětí s univerzitami – právě zde vznikaly tisky zvláště náročné z hlediska svého obsahu i uměleckého ztvárnění. Univerzitní teze jsou rytiny vytvořené k příležitosti slavnostní disputace v závěru studia, již Petra Zelenková trefně označuje jako „multimediální představení“, zahrnující prvky rétoriky, poezie, hudby, výtvarného umění a intelektuální zábavy. V často značně sofistikovaných programech zahrnují tyto teze dobovou rétoriku, symboliku a alegorické myšlení, reagují i na spiritualitu, teologii a vědu. Spolu se sbírkami emblémů (na které reagoval ve svém díle i Bridel, jak ukazuje Jan Linka v komentáři k této antologii jeho díla) tak teze patří jednoznačně ke špičce tehdejšího výtvarného umění zejména v rovině své intelektuální náročnosti a spojení s dobovým myšlením. Sepětí textové a obrazové složky tezí fungovalo jako významný prostředek reprezentace a sloužilo i k šíření katolických a politických témat a idejí. Platí to i pro druhou polovinu 17. století v zemích Koruny české, ostatně v pražské Národní knihovně je dodnes uložena také z širšího evropského hlediska zvláště cenná sbírka tezí spjatá se zdejší jezuitskou univerzitou z let 1637–1754.
Čtyři roky po Bridelovi ukončil filozofická studia na jezuitské koleji v pražském Klementinu David Zikmund Senst a jako ohláška jeho disputace vznikla ikonograficky nekonvenční teze, vzdávající hold Panně Marii. Obhajoval je pod vedením svého profesora Matyáše Wernera, autora knižně vydaného spisu. Návrhy ilustrací byly zadány Karlu Škrétovi, který se po svém návratu z pobytu v prostředí kosmopolitní umělecké společnosti švýcarských a italských měst stal záhy nejen vyhledávaným malířem, ale též kreslířem pro grafické realizace (inventorem). Kromě uměleckých schopností jej pro to dobře disponovalo hluboké humanistické vzdělání a skvělá orientace v ikonografii. I díky Škrétovu mistrovství v roli inventora se pak teze staly v českých zemích zvláště oblíbeným grafickým žánrem. Intelektuálně nekonvenční Wernerovy teze věnované mariánské spiritualitě přitom Škréta provedl ve značně nekonvenční ikonografické podobě; mědiryty ilustrací k tezi provedl drážďanský rytec Samuel Weishum.
V dedikačním textu tezí, jak si všímá opět Petra Zelenková, je Panna Maria oslovována jako Matka i Dcera Božské Moudrosti, jíž je míněn současně Bůh i Kristus. V jedné z ilustrací teologického výkladu je pak zobrazena jako patronka křesťanských filozofů a ochránkyně akademiků na trůnu, kde přijímá hold – což ještě není z ikonografické hlediska nijak překvapivé. Naopak zcela netradiční jsou další dvě ilustrace (detail z druhé je otištěn na deskách nového vydání Bridela v České knižnici), kde vystupuje vedle této Božské Moudrosti v roli jí asistující při stvoření světa a pak i stvoření člověka (jako „Matka lidí“, Matri viventium). Teze tak ukazuje fazetu mariánského kultu v podobě rozvíjené pražskými jezuity v období, jež bylo formativní rovněž pro Fridricha Bridela.
náměty ke čtení:Petra Zelenková: Sbírka univerzitních tezí z Národní knihovny ČR, Praha: NK ČR 2020
Petra Zelenková: Barokní grafika 17. století v zemích Koruny české, Praha: Národní galerie 2009, s. 28–29
Petra Zelenková: Karel Škréta a jeho současníci jako inventoři grafiky, in: Karel Škréta. 1610–1674. Doba a dílo, Praha: Národní galerie 2010, s. 367–419
Zpracovala Stanislava Fedrová