Česká knižnice

olej, plátno, 46 × 54 cm
Národní galerie v Praze, O 14398
Fotografie © Národní galerie v Praze, 2019

Ještě jako student pražské Akademie výtvarných umění představil Vojtěch Bartoněk (1859–1908) na výroční výstavě Krasoumné jednoty rozměrný obraz Popeláři. Bylo to v roce prvního knižního vydání Čechova Broučka, v době, kdy se žánrová malba vedle tehdy dominující historické a náboženské v Čechách teprve začínala prosazovat. Do konce století se pak významně podílel na vzrůstající oblibě žánrové malby mnoha obrazy z prostředí pražských trhů, dvorků a zákoutí, ulic a později asanovaných částí města. Vedle nich si dobové publikum oblíbilo i témata venkovská nebo sentimentální, často otiskovaná v oblíbených rodinných ilustrovaných časopisech, jakými byly Zlatá Praha nebo Světozor.

Popeláři zachycují každodenní ranní rituál města s vynášením odpadu a popela na ulici, odkud jej popeláři vozem odvážejí. Zachycené místo lze lokalizovat do tehdejší podoby staroměstské Žatecké ulice. Při přípravě obrazu vzniklo několik studií, z nichž jedna byla vybrána pro obálku Čechových Výletů pana Broučka. Jako skicu ji prozrazuje charakter malířského rukopisu, nicméně z pečlivě promyšlené kompozice je zřejmé, že tu nejde o rychlé zachycení bezprostředně spatřeného výjevu. Ostatně rozložení postav v levé i střední části scény i jejich gesta a postoje zůstaly do výsledné, mnohem rozměrnější malby ve své podstatě nezměněny. Výjev je kompozičně budován na diagonále – a to je v Bartoňkových obrazech z trhů a ulic dosti časté řešení uspořádání prostoru. Zejména u větších, mnohafigurálních obrazů téhož tématu Bartoněk sahal rád i po trojúhelníkové kompozici, která umožňuje působivé rozložení postav a vedení divákova oka. Právě tak se kompozice změnila i mezi skicou a výsledným obrazem, v němž do pravé části přibyli dva městští šviháci, kteří tak časně vyrazili do ulic právě proto, aby mohli zálibně pozorovat hospodyně a služky, oděné při první ranní práci ještě poněkud nedbale. Proměna kompozice tak s sebou přinesla zároveň typickou žánrovou pointu, jíž se všednodenní výjev posouvá směrem k lehce moralistnímu či humornému vyznění.

Zpracovala Stanislava Fedrová