(1821–1856)
Básník, literární kritik, překladatel, novinář a politik, zakladatelská osobnost české moderní žurnalistiky, satirik.
Svůj častý literární přídomek Borovský odvodil Karel Havlíček z místa svého rodiště v Borové (dnes Havlíčkově Borové) u Přibyslavi. Po pracovní zkušenosti s místem vychovatele ve šlechtické rodině v Moskvě se na jaře 1845 rozhodl odstěhovat do Prahy a stát se zde spisovatelem z povolání. Získal zde pozornost české vlastenecké společnosti i stálé redaktorské místo. Během revoluce roku 1848 se stal předním představitelem liberálního proudu národního hnutí a svou novinářskou činností se snažil aktivizovat českou veřejnost v politických otázkách. Po porážce revoluce vedl Havlíček dál za stále obtížnějších podmínek ve svých listech veřejnou polemiku s vládou. V prosinci 1851 byl zatčen a dopraven do tyrolského Brixenu, kde byl nucen pobývat až do jara 1855, návrat mu byl povolen pod podmínkou, že se zřekne veškeré novinářské činnosti. Po návratu do Čech u Havlíčka naplno propukla tuberkulóza, této nemoci pak také podlehl. Havlíčkovy epigramy, jeho rozsáhlé epické skladby napsané v Brixenu, soubor cestopisných črt Obrazy z Rus i další básnické a prozaické dílo spojuje společensko-kritický pohled a často statirický tón.
slovníková hesla:
Lexikon české literatury (díl 2, svazek I – H–J)
Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století
Slovník básnických knih (o skladbě Král Lávra, o sbírce Tyrolské elegie)
Jediný fotografický portrét Karla Havlíčka, daguerrotypie, 1847; autorem byl pravděpodobně kočovný daguerrotypista Josef Krtička, zdroj: LA PNP, fond K. H. Borovský, č. EDVD-234