První ediční program České knižnice z roku 1998 počítal s tím, že Bohumil Hrabal bude v naší ediční řadě reprezentován dvěma svazky: prvním s povídkami z padesátých let, druhým s románem Obsluhoval jsem anglického krále a s Příliš hlučnou samotou. Zatímco druhý svazek, představující Hrabalovy vynálezy v románovém žánru, na svého editora dosud čeká, svazek "povídkový" už vyšel v roce 2015. Při příležitosti 110. výročí spisovatelova narození, které připadlo na 28. březen 2024, připomínáme okolnosti vzniku i ohlas tohoto svazku.
Hrabal o Jankovičovi, Jankovič o Hrabalovi
"Přeci já podpis na Několika větách nevyměním za osmdesát tisíc Hlučných samot, které vyjdou teď v listopadu, já těch Několik vět nevyměním za osmdesát tisíc doslovů Milana Jankoviče..." napsal Bohumil Hrabal v říjnu 1989 v jednom ze svých tzv. dopisů Dubence. Na mysli měl první oficiální, širší veřejnosti dostupné vydání svého vrcholného textu v nakladatelství Odeon, jeho výklad z pera jednoho ze svých nejpovolanějších vykladačů i své obavy, aby vydání knihy nebylo ještě na poslední chvíli zastaveno, pokud by petici za propuštění politických vězňů podepsal. Odeonské vydání Příliš hlučné samoty vyšlo pak již v týdnech demokratické revoluce, v prosinci 1989.
O pár let později Milan Jankovič doslov v přepracované podobě zařadil do své monografie Kapitoly z poetiky Bohumila Hrabala, za niž obdržel státní cenu za literaturu – jedinou, která byla od obnovení státních cen za ministra kultury Tigrida do současnosti udělena výhradně za literárněvědné dílo. K Hrabalovu dílu se Jankovič jako editor či interpret nepřestal vracet ani poté. Výsledkem tohoto zájmu se stal mimo jiné svazek 80 České knižnice s výborem z Hrabalových krátkých próz, poslední kniha, kterou zpracoval pro naši ediční řadu.
Výbor podmanivý jako Automat svět
Svazek 80 naší ediční řady vznikal jako záměrný protějšek svazku Automat svět, který vyšel v roce 1966 a představil tehdy známého Hrabala-povídkáře na základě výtahu z Perličky na dně, Pábitelů a Tanečních hodin pro starší a pokročilé (Jankovičovými slovy z komentáře ke knižničnímu svazku šlo o "podmanivý výbor z prvních tří Hrabalových knih"). Překladatel a básník Emanuel Frynta napsal pro Automat svět doslov, který byl jedním z prvních pokusů postihnout základy Hrabalova autorského gesta. Fryntův poukaz na Hrabalovo východisko v surrealismu, na vztah jeho prózy k folklornímu útvaru vyprávění ze života, u Hrabala společensky a kulturně konkretizovaného jako tzv. hospodská historka, i jeho postřehy o Hrabalovi jako fotografovi jazyka a řeči neztratily svoji platnost dodnes.
Na rozdíl od Frynty měl Milan Jankovič pro svůj výbor o půl století později k dispozici celou rozlohu Hrabalova díla, mezitím uzavřeného a zpřístupněného v osmnácti svazcích sebraných spisů, na jejichž vydání se sám podílel. Mohl tak uspořádat podmanivý výbor ne z jedné krátké etapy, kdy se ponorná řeka Hrabalova psaní vynořila na povrch kulturního dění, ale průřezově představit všechny jeho hlavní polohy, tak jak se odrazily v Hrabalově kratší próze, od programového existencialismu přes strhující totálně realistický experiment či humoristické povídky ze šedesátých let a nostalgické idyly následujícího období až po subjektivní reportáže z konce osmdesátých a první poloviny devadesátých let. Ke knize, která Hrabala představila takto v kostce, pak Jankovič napsal doslov, kde vybrané prózy zasadil do vývojového příběhu Hrabalovy poetiky.
Na konci roku 2015 přinesla anketa Lidových novin o knihu roku potvrzení, že ambice postavit se po bok Emanuelu Fryntovi a nabídnout výklad Hrabalova uměleckého vkladu do dějin české literatury v jednom svazku nebyla promarněna. "Tento povídkový soubor," odpověděl na anketní otázku prozaik Jiří Kratochvil, "mi zopakoval radost, kterou jsem před dávnými časy zažil nad hrabalovským povídkovým výborem Automat svět" (Odpovědi účastníků ankety Kniha roku 2015, Lidové noviny 28, č. 289, 12. 12. 2015, příl. Kniha roku 2015, s. i-ix).
Recenzoval Jiří Peňás
Podle kritika téhož listu Jiřího Peňáse se Jankovičovi ve výboru pro Knižnici podařilo představit "celoživotního Hrabala" v důrazu na "drsnost a realismus, jehož ostrosti se v české literatuře máloco vyrovná", na "existenciální a do nepřikrášlené skutečnosti »lidského bytí« nejhlouběji ponořené polohy" Hrabalova psaní, poprvé naplno vyjádřené v roce 1949 v povídce o sebevraždě "nádražního vyhoštěnce z Boží přízně" Kain. I z období kerských idyl, vnímaných někdy jako příliš kompromisní, se přitom Jankovičovi podařilo podle Peňáse vybrat texty, které "nesou rysy Hrabalova neodumřelého citu pro krásu a krutost: nepřekonatelně drsná a malebná povídka Beatrice o jeptišce, ozařující svou vlídností tváře dementních dětí, nebo třeba Pan Iontek, jiná variace na téma smrti". Oblouk spisovatela díla se pak uzavírá v subjektivních reportážích z přelomu osmdesátých a devadesátých let, v nichž "sedmdesátiletý Hrabal nechává protékat svým různým způsobem zmučeným a ničeným vědomím celé spektrum světa. To se v něm láme v hořkých, a přitom melodických promluvách a nabírá sílu k poslednímu činu, který už nebyl z povahy literární," napsal Peňás v narážce na Hrabalův odchod ze života pádem z okna v roce 1997 (Bohumil Hrabal a žádné konce, Lidové noviny 28, č. 181, 5. 8. 2015, s. 8).
Recenzovala Blanka Kostřicová
Z dalších ohlasů našeho svazku 80 lze zmínit recenzi Blanky Kostřicové v literárním časopise Souvislosti, podrobně charakterizující skladbu všech tří oddílů Jankovičova výboru. Prózy prvního oddílu podle recenzentky exponují "četné Hrabalovy erbovní motivy, prvky, tvůrčí postupy i postavy", a to počínaje zmíněnou "existenciální povídkou" Kain s motivem "ničím vnějším nepodmíněné sebevraždy, pojímané zde jako sebezavršení". Druhý oddíl představuje zejména čtenářsky vstřícné povídky, které si v šedesátých letech získaly statisícové publikum; tento oddíl ukazuje podle Kostřicové "světlejší, »ábelovskou« polohu autorova díla". O třetím oddílu sestaveném z Hrabalovy "literární publicistiky" pak lze podle recenzentky říci, že soustřeďuje prózy čtenářsky možná méně známé a "umělecky jistě méně významné", tvořící však "platnou součást Hrabalova díla". I když by se mohlo zdát, že po dokončení řady autorových sebraných spisů v nakladatelství Hrabalova editora Václava Kadlece Pražská imaginace a po zahájení řady jeho vybraných spisů v nakladatelství Mladá fronta "dalších edic Hrabalova díla netřeba", "»čtenářský« výbor" vzniklý ve spolupráci Milana Jankoviče a editorky Marie Havránkové, jak recenzentka konstatovala, "přece lze uvítat" (Napůl Ábel, napůl Kain, Souvislosti 27, č. 2, 24. 6. 2016, s. 207–209).
Zpracoval Pavel Janáček