kvaš, papír; 32,3 x 56 cm
Národní galerie, Praha, inv. č. K58460
Obraz použit na obálce svazku:
Egon Bondy: Básně a prózy (1949–1955)
Dobrat se archaické podstaty tvoření a zrušit přitom všechny nánosy kultury bez ohledu na estetické nároky a zvyky vnímatele, tak lze spojit Křížkovo dílo a Bondyho rané literární experimenty. Křížek se na této cestě setkal s Dubuffetovým konceptem art brut, hledáním archaických forem, důrazem na spontaneitu a instinktivnost v prostředí pařížské surrealistické skupiny i nutností vyrovnat se s Bretonovým psychickým automatismem. V padesátých letech se v různých médiích zabýval především lidskou figurou a v neustálém opakování zkoumal variace tématu – tuší, temperou, tužkou, na balicí papír, karton i hrubou pytlovinu, ve dřevě či pálené hlíně. Figury jsou zobrazovány jakoby mimo čas a prostor, bez portrétní individualizace. Často jde také o dvojici žena–muž a o jejich vztah – figury jsou rozdělené nebo se přibližují, dotýkají se jako dvě buňky i splývají. Křížek ve svých poznámkách ostatně k tomuto tématu píše: „…je tedy muž a žena jediným celkem, ač zdánlivě rozděleným.“
Zpracovala Stanislava Fedrová