(1592–1670)
Náboženský a společenský myslitel, biskup jednoty bratrské, zásadní osobnost dějin pedagogiky.
Pocházel z Nivnice u Uherského Brodu, rodiče náleželi k jednotě bratrské, nižší i vyšší vzdělání získal na bratrských školách, vysokoškolská studia absolvoval v německém Herbornu a Heidelbergu. Po studiích se vrátil na Moravu, učil na bratrské škole v Přerově, byl vysvěcen na kněze a vedl sbor a školu ve Fulneku. Po bitvě na Bílé hoře se coby nekatolický duchovní musel skrývat. Roku 1928 definitivně odešel do exilu v polském Lešně, kde se nadále staral o komunitu bratrských emigrantů: učil zde na bratrském gymnáziu a v říjnu 1632 byl zvolen jedním z biskupů Jednoty bratrské. Už od studií byl oddán myšlence shromáždit a systematizovat veškeré dosavadní vědění a nalézt didaktické prostředky, jak je šířit. Zásadní část Komenského díla k této systematizaci všeho vědění směřovala, záměr vyvolal pozornost v evropských odborných i politických kruzích, cíl ovšem zůstal jako celek nenaplněn (značná část přípravných materiálů také roku 1656 shořela při požáru Lešna). Komenský byl v evropských evangelických kruzích ceněn rovněž jako pedagogický myslitel, autor jazykových učebnic a schopný reformátor školství, jako takový byl pozván do Švédska či do východních Uher. Dožil v Amsterdamu štědře podporován svým mecenášem, Vavřincem de Geerem, pohřben je v Naardenu. Komenského česky psané spisy se literárně vyrovnávaly s aktuálními podněty. Nejslavnější z nich, Labyrint světa a ráj srdce, alegorie deziluze z marnosti všeho světského života, byla napsána ve zjitřené době roku 1623.
slovníková hesla:Lexikon české literatury (díl 2, svazek II – K–L)