Česká knižnice

Vývojově ucelená a filozoficky sevřená poezie Otokara Březiny, básníka duše, světel a tónů, tajemství, extáze i zklamání, představuje vrchol metafyzického symbolismu v české literatuře, kdy umění v jeho univerzálnosti, syntetismu a absolutizaci bylo vnímáno jako nejvyšší forma duchovní činnosti. Způsob, jakým se Březina zmocnil slov, aby prostřednictvím jejich obraznosti, hudebnosti, mnohoznačnosti i dosud netušených asociací vyjádřil své vize, dojmy a city, vzbuzuje úžas i dnes. Jeho básnickou cestu od mytologizace bolesti ke stupňované abstraktnosti, od individuální melancholie k nadosobní harmonii vytyčilo pět v rozmezí let 1895–1901 vydaných básnických knih (Tajemné dálky, Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámu, Ruce), které i s torzem šesté, nedokončené sbírky obsahuje přítomný svazek. Jejich analýzu spolu s odpovědí na otázku, v čem spočívá význam Březinova díla pro dnešek, předkládá současnému čtenáři ve své doprovodné studii Josef Vojvodík.

Svazek obsahuje přehlédnutou, doplněným vysvětlivkovým aparátem doprovozenou a novým komentářem vybavenou edici Básnických spisů Otokara Březiny, kterou jako 91. svazek edice Národní knihovna roku 1975 pro Československý spisovatel edičně připravili Břetislav Štorek a – z politických důvodů v knize neuvedený – Miroslav Červenka. Pro tento postup se dnešní editoři rozhodli z toho důvodu, že kritická edice B. Štorka a M. Červenky je po stránce textologické provedena mimořádně pečlivě a důsledně, a proto je možné na práci obou editorů s prospěchem navázat. Text edice z roku 1975 korigují jen v detailech odstraněním nečetných tiskových chyb a v určitých pravopisných jevech, daných proměnou ortografické normy. V ediční zprávě dokumentují na základě archivních dokladů spolupráci M. Červenky a B. Štorka, podávají důkladnou zprávu o vzniku jejich edice a doplňují informace ke způsobu edičního zpracování, který oba starší editoři zvolili.