Česká knižnice

"V prvních letech vykonali obrovský kus práce hlavně Miroslav Červenka a Dušan Karpatský," napsal zde na webu ve vzpomínce na zakladatelské období České knižnice Jiří Holý. Dnes si připomeneme, jak naši ediční řadu v tomto období pojímal a veřejnosti prezentoval druhý jmenovaný. Článek je součástí volného seriálu, jímž si letos připomínáme 25. výročí vydání prvního svazku Knižnice. (Výňatky z Červenkových článků jsme uveřejnili zde, prohlášení vědecké rady České knižnice z roku 1998 zde.)

Překladatel, literární historik a spisovatel Dušan Karpatský (1935−2017), editor českých spisů Miroslava Krleži a Iva Andriće, autor stále vydávaného Malého labyrintu literatury, ale také třeba Jugoslávské kuchyně, byl znalcem literatur bývalé Jugoslávie, jako dvojjazyčný autor se podílel zejména na česko-chorvatské kulturní výměně. Patřil k iniciátorům České knižnice, pro niž našel inspiraci v obdobném chorvatském projektu Stoljeća hrvatske književnosti. Ten vznikl jen o několik málo let dříve a podobně jako Česká knižnice navázal na starší ediční řadu klasických děl s cílem revidovat kánon národní literatury po éře státního socialismu, kdy do jeho podoby promlouvala ideologická omezení. Karpatský byl prvním organizátorem České knižnice, stal se tajemníkem nadace založené za účelem jejího vydávání i její vědecké rady. V této své roli také pomáhal vznikající projekt prezentovat v médiích.

Česká knižnice začala vycházet nadvakrát, nejprve v roce 1997 v Českém spisovateli, poté po zániku tohoto nakladatelství znovu v roce 1998 v Nakladatelství Lidové noviny. Výňatky ze dvou článků Dušana Karpatského z období 1996–1997 přibližují období prvního z počátků, pro nějž byly charakteristické velkorysé předpoklady zakladatelů o odezvě, kterou záměr prvního úplného, vědecky řízeného a cenzurou nezatíženého zpřístupnění kánonu české literatury nalezne u společnosti, knižního trhu i čtenářů.

Obsah:
1. Knihy tisíciletí (Reflex 7. 11. 1996)
2. Česká knižnice zahájila (Český jazyk a literatura září/říjen 1997)

Knihy tisíciletí. Jsme schopni vnímat klasiku?

Vydání prvního svazku České knižnice bylo připravováno ke 160. výročí skonu K. H. Máchy, připadajícímu na 6. listopad 1996. Protože se Českému spisovateli nepodařilo svazek včas vyrobit (do knihkupectví se dostal až v lednu 1997), uskutečnila se ve výroční den pouze prezentace exkluzivního, drahého bibliofilského vydání Máje, jímž nakladatelství "nejvýznamnější nakladatelský projekt přelomu 20. a 21. století" propagovalo. Vzápětí po prezentaci vyšel v týdeníku Reflex rozhovor, který s Dušanem Karpatským vedl básník a novinář Jiří Rulf ("Knihy tisíciletí. Jsme schopni vnímat klasiku?", Reflex 7, č. 46, 7. 11. 1996, s. 51). Dále přinášíme otázky a odpovědi obou literátů v úplném znění, úvod k rozhovoru, kde se Jiří Rulf ohradil vůči málo demokratickému bibliofilskému podniku s Máchovým Májem za 88 tisíc korun, zde vynecháváme:

Založení České knižnice mělo podstatné důvody. První – klasika na trhu není nebo je jen v omezené míře. Díky edici by se mělo to podstatné z české klasiky na trhu objevit a také tam vytrvat – jeden ze závazků projektu vůči veřejnosti spočívá v tom, že pokud bude některý ze svazků edice vyprodán, okamžitě se pořídí dotisk. Druhá věc a věc základní – jedná se v dějinách českého nakladatelského podnikání teprve o první pokus vydat soubor české literatury mapující celou její tisíciletou historii. Zčásti srovnatelné projekty, jako byla Národní knihovna v padesátých letech, se omezovaly jen na literaturu 19. a 20. století a výběr a prezentace titulů byly zatíženy ideologicky. Kde jinde prezentovat klasické dědictví v celé jeho šíři než ve svobodném státě?

Ekonomické poměry ovšem nejsou těmto snahám příliš nakloněny.

To je pravda. Proto dostal projekt České knižnice konkrétní obrysy až letos, kdy prof. Květoslav Chvatík přinesl s návrhem, na který mysleli i jiní, do začátku také první milion korun od Harvardských investičních fondů. Máme od těchto fondů slíbenou další podporu – kromě toho agentura Guru, která pro nás zajišťuje marketing, oslovila řadu společností i osobností, jež by se formou inzerátů otištěných v jednotlivých svazcích nejen mohly prezentovat, ale také přispět na dobrou věc. Jde nám totiž také o to, aby jednotlivé svazky edice byly cenově přístupné.

V jaké fázi je příprava České knižnice?

Ještě letos by se měly objevit první svazky - zahajujeme Máchovými básněmi. Vydání zhruba dvanácti svazků v ročníku 96/97 garantuje vědecká rada Nadace Česká knižnice, jejímž předsedou je prof. dr. Miroslav Červenka, DrSc. Sedí v ní dvaadvacet našich nejpřednějších odborníků. K prvním vydaným autorům budou patřit Komenský, Toman, Šalda, Řezáč a Holan.

Svazky Národní knihovny měly hodně vysoké náklady. Ale dnes?

Myslíme si, že by se v desetimilionovém národě mohlo najít deset tisíc zájemců o literární minulost. Co bychom bez ní byli?

Česká knižnice zahájila

Do odborného měsíčníku pro didaktiku Český jazyk a literatura napsal Dušan Karpatský článek, jehož úkolem bylo představit právě zahájenou ediční řadu češtinářům zejména ze středních škol. Článek vyšel v prvních měsících školního roku 1997–1998 a zachytil tak již i vydání druhého svazku Knižnice s poezií Karla Tomana ("Česká knižnice zahájila", Český jazyk a literatura 48, č. 1/2, 1997/1998, s. 40–42). Na úvod a závěr článku použil Karpatský úryvky z dopisu (vyznačujeme podtržením), jímž projekt České knižnice podpořil Václav Havel; podobně bylo listu o něco později využito v první propagační brožuře České knižnice. Článek dále uvádíme v úplném znění:

Písemnictví je pamětí národa. Každá doba, zahleděna do své přítomnosti, hodnotí minulost jinak. Zůstává tu však cosi daného, přetrvávajícího, co se vždy znovu přihlásí o slovo: tradice.

Tak to napsal prezident republiky Václav Havel v dopise Nadaci Česká knižnice, která už od počátku roku 1996 pracuje na projektu něčeho, co se u nás doposud nikomu nepodařilo uskutečnit. Na projektu edice, knižní řady, která by měla oživit tuto paměť a sebereflexi národa, ukázat celé bohatství tradice českého písemnictví a ve dvou stech až ve dvou stech padesáti svazcích soustředit to významné, podnětné a krásné, co od doby Cyrila a Metoděje do dneška vytvořila naše literatura. Dosavadní pokusy o edici podobného typu skončily torzem, nebo byly omezeny jen na literaturu novodobou, tj. na 19. a 20. století. Navíc tyto jinak pozoruhodné a textově jistě pečlivě připravené řady, jako byla třeba Národní knihovna nebo Slunovrat, utrpěly zúženým pohledem na literární hodnoty. Česká knižnice, kterou připravujeme nyní, by měla plně využít svobody demokratické kultury a všechna omezení překlenout: představit naši literaturu jako už tisíc let probíhající dialog uměleckých koncepcí, idejí, postojů, snů a představ o životě. Bude to edice, v níž najdou své místo Jan Čep i Ivan Olbracht, Egon Hostovský i Václav Řezáč, Jakub Deml i S. K. Neumann.

Ročně by mělo vyjít asi 12 titulů, takže je to projekt jistě na dvacet let. Knihy samozřejmě nebudou vycházet chronologicky: pořadí se bude řídit tím, jaké knihy a kteří spisovatelé nejsou zrovna v dobrých vydáních v knihkupectvích k dostání. Každý roční soubor přinese jedno dvě díla literatury starší a další svazky vyplní literatura novodobá, v menší míře divadelní hry a esejistika, ve větší poezie, nejvíce bude povídek a románů. Česká knižnice je určena především těm, kdo budou chtít mít k dispozici vskutku reprezentativní soubor české literatury. Byli bychom rádi, kdyby ji jako celek kupovaly nejen školní a veřejné knihovny, ale i mladí lidé zakládající si své osobní či rodinné knihovničky. V prodeji samozřejmě budou i jednotlivé svazky.

Českou knižnici zahájil r. 1997 nově uspořádaný soubor básnické tvorby Karla Hynka Máchy a vyšel už i soubor básní K. Tomana. Záhy pak budou následovat svazky další: prozaická knížka Josefa Václava Sládka Má Amerika, psychologické romány Václava Řezáče Rozhraní a Neviditelný Jaroslava Havlíčka, Komenského Labyrint světa a ráj srdce a Truchlivý, Boje o zítřek F. X. Šaldy, Ze světa lesních samot Karla Klostermanna, Život svaté Kateřiny, Intimní lyrika Jaroslava Vrchlického, výbor z povídek Boženy Benešové, romány Život s hvězdou a Na střeše je Mendelssohn Jiřího Weila, Knihy básní Jana Nerudy, vrcholná díla Jakuba Demla ve svazku Světlo a stíny, průřez tvorbou Viktora Dyka (Milá sedmi loupežníků, Krysař, Zmoudření Dona Quijota a Devátá vlna), Škvoreckého Zbabělci atd.

Celá knižnice bude mít jednotnou grafickou podobu od Rostislava Vaňka, všechny svazky budou pečlivě textologicky připraveny (tj. přepsány novodobým pravopisem, zbaveny chyb a cenzorských zásahů apod.) a budou provázeny komentářem, který nebude spoutávat čtenáře žádnými návody a úvahami, „co chtěl básník říci“, ale poskytne mu věcné informace. K přípravě celého projektu se ve vědecké radě Nadace Česká knižnice sešli významní čeští literární vědci v čele s Miroslavem Červenkou a Mojmírem Otrubou. A tak snad můžeme věřit, že se jim ve spolupráci s nakladatelstvím Český spisovatel podaří naplnit skutkem i závěrečná slova z dopisu prezidenta Havla:

Vznik České knižnice, monumentálního projektu srovnatelného se světovými edičními řadami tohoto typu, slibuje jasné vědomí kontinuity. Přeji České knižnici, aby našla své čtenáře a aby se stala důstojným a spravedlivým, tedy věrohodným reprezentantem našeho literárního dědictví.

Zpracoval Pavel Janáček