Josef Škvorecký

(1924–2012)

Prozaik, překladatel a exilový nakladatel.

Po maturitě v roce 1943 byl totálně nasazen, po válce vystudoval angličtinu a filozofii na Karlově univerzitě, krátce působil jako učitel a roku 1951 nastoupil povinnou vojenskou službu. Poté se stal redaktorem angloamerické sekce ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění a zástupcem šéfredaktora dvouměsíčníku Světová literatura. Po vydání Zbabělců však musel toto místo opustit. Od roku 1963 se živil jako spisovatel a překladatel z povolání. V roce 1969 odjel přednášet do New Yorku a po absolvování stipendijního programu v Berkeley se rozhodl v zahraničí zůstat. V Torontu společně se svou manželkou, prozaičkou Zdenou Salivarovou, založil a vedl české exilové nakladatelství ’68 Publishers a přes dvacet let, až do důchodu v roce 1990, vyučoval na zdejší univerzitě. Po jmenování profesorem přednášel i na řadě dalších amerických univerzit. Se Škvoreckého beletristickým dílem se úzce pojí i obsáhlá tvorba esejistická, recenzní a polemická, v níž ironicky reflektuje domácí politické, společenské a kulturní dění v období od čtyřicátých let 20. století až do prvních let století následujícího, zejména pak události poúnorové a posrpnové, často v konfrontaci s osudy českých emigrantů.

slovníková hesla:
Slovník české literatury po roce 1945

fotografie:
Josef Škvorecký, zdroj: Literární archiv PNP, fond Fotoarchiv