Česká knižnice

Román o osudové lásce a umírání, odehrávající se na pozadí italské venkovské krajiny a etruských ruin, plný stesku po pocitu životní přináležitosti.

Svazek je věnován žánru přelomu 19. a 20. století, jež má v dějinách českého dramatu a divadla své specifické a nepominutelné místo.

Dvě díla Zeyrovy veršované epiky, zastupující jeho polohu výpravně epickou i intimní.

Pětice Závadových básnických sbírek.

Svazek obsahuje všechny básnické sbírky Jana Zahradníčka v chronologickém uspořádání.

Vydání v České knižnici reprezentuje Jana Zábranu v roli svébytného básníka a prozaika. Trojici stěžejních básnických sbírek Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (1968 pod názvem Lynč) rozšiřuje nedokončený soubor „samomluv“ Zeď vzpomínek z let 1969–1971. Do prozaické části svazku bylo soustředěno všech třináct doposud známých Zábranových povídek z padesátých let.

Komentovaný výbor, který společně s oběma sbírkami vydanými ještě za básníkova života – lyricky radostnými i pokornými verši Hosta do domu (1921) a sociálně vyhrocenou, baladickou notou Těžké hodiny (1922) – obsahuje i další skladby do sbírek nezařazené, např. stěžejní pásmo Svatý Kopeček (1921).

Výbor z vrcholných historických novelistických povídek Zikmunda Wintra.

Čtyři z nejznámějších her Jiřího Voskovce a Jana Wericha. 

 

Trojice próz Jiřího Weila z padesátých a šedesátých let, tematizující z různých stran osudy českých Židů za protektorátu.

Výbor z epické tvorby jednoho z nejvýznamnějších básníků české literatury 19. století.

Tři lyrické sbírky Jaroslava Vrchlického, jež dávají čtenáři nahlédnout do procesu tvorby velkého básníka.