Česká knižnice

Nejstarší kronika v českém jazyce vychází v České knižnici v podobě zrcadlové edice staročeského veršovaného textu a nového prozaického překladu do současné češtiny.

Charakteristické rysy umělecké individuality Fráni Šrámka v žánrovém rozpětí od básnické sbírky přes román po drama vystihují čtyři díla vybraná pro tento svazek. Pro současnou reedici byla původní edice z roku 2000 důkladně revidována.

Svazek představuje nejpřednější autorku českého modernismu čtveřicí žánrově odlišných, avšak motivicky provázaných textů: První písmena, Mluvící pásmo, Zakladatelé a Vlastní životopis Josefíny Rykrové.

Totální realismus, Trapná poesie, čtyři další básnické sbírky a dvě lyrickoepické skladby doplňuje v souboru dosud nevydaná hybridní textová koláž 2000. Svazek se soustřeďuje na rané období Bondyho tvorby, v němž ze střetu postavantgardní a totalitní estetiky vznikla díla otevírající nové možnosti literárního jazyka. 

Reprezentativní výběr z poezie a dochované korespondence Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic v chronologicko-tematickém uspořádání vybízí k exkurzi do Evropy doznívajícího středověku a nastupujícího humanismu, do doby zámořských objevů, technologických inovací a vynálezů, ale také náboženských konfliktů, morových epidemií a turecké hrozby.

Březinovu básnickou cestu od mytologizace bolesti ke stupňované abstraktnosti, od individuální melancholie k nadosobní harmonii vytyčilo pět v rozmezí let 1895–1901 vydaných básnických knih (Tajemné dálky, Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámu, Ruce), které i s torzem šesté, nedokončené sbírky obsahuje přítomný svazek.

Komentovaný výbor, který společně s oběma sbírkami vydanými ještě za básníkova života – lyricky radostnými i pokornými verši Hosta do domu (1921) a sociálně vyhrocenou, baladickou notou Těžké hodiny (1922) – obsahuje i další skladby do sbírek nezařazené, např. stěžejní pásmo Svatý Kopeček (1921).

Vydání v České knižnici reprezentuje Jana Zábranu v roli svébytného básníka a prozaika. Trojici stěžejních básnických sbírek Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (1968 pod názvem Lynč) rozšiřuje nedokončený soubor „samomluv“ Zeď vzpomínek z let 1969–1971. Do prozaické části svazku bylo soustředěno všech třináct doposud známých Zábranových povídek z padesátých let.

Žánrově i tematicky široce pojatý soubor hagiografické a meditativní tvorby Fridricha Bridela soustřeďuje nejen autorovu písňovou poezii lyrickou a epickou, ale i rozsáhlé básnické skladby nábožensky vzdělávacího a kontemplativního charakteru. 

Reprezentativní výbor z básnického, prozaického a publicistického díla Vítězslava Hálka (1835—1874) má ambici shrnout jeho nejvýznamnější a zároveň čtenářsky dosud živé práce.

Shrnutí beletristické tvorby novináře a spisovatele Karla Havlíčka v pěti oddílech, součástí svazku jsou Obrazy z Rus i brixenské satiry.

Básnickou tvorbu Josefa Kainara představujeme čtyřmi vrcholnými knihami z let čtyřicátých a posléze šedesátých.