Česká knižnice

Román promlouvající o podrobení člověka moderním ideologiím prostřednictvím historické paralely s násilnou rekatolizací českých zemí.

Charakteristické rysy umělecké individuality Fráni Šrámka v žánrovém rozpětí od básnické sbírky přes román po drama vystihují čtyři díla vybraná pro tento svazek. Pro současnou reedici byla původní edice z roku 2000 důkladně revidována.

Svazek představuje nejpřednější autorku českého modernismu čtveřicí žánrově odlišných, avšak motivicky provázaných textů: První písmena, Mluvící pásmo, Zakladatelé a Vlastní životopis Josefíny Rykrové.

Totální realismus, Trapná poesie, čtyři další básnické sbírky a dvě lyrickoepické skladby doplňuje v souboru dosud nevydaná hybridní textová koláž 2000. Svazek se soustřeďuje na rané období Bondyho tvorby, v němž ze střetu postavantgardní a totalitní estetiky vznikla díla otevírající nové možnosti literárního jazyka. 

Z díla Josefa Topola vybíráme pět her, vystihujících konstantní témata jeho tvorby: zobrazení rozpadu světa, v němž byl člověk pevně svázán s přírodou, a zachycení složitosti mezilidské komunikace.

Reedice povídkového výboru dokládajícího rozmarnou různorodost humoristovy beletristiky i její dobově příznačné inspirační zdroje.

Komentovaný výbor, který společně s oběma sbírkami vydanými ještě za básníkova života – lyricky radostnými i pokornými verši Hosta do domu (1921) a sociálně vyhrocenou, baladickou notou Těžké hodiny (1922) – obsahuje i další skladby do sbírek nezařazené, např. stěžejní pásmo Svatý Kopeček (1921).

Svazek soustřeďuje tři čtenářsky nejoblíbenější prózy z rané tvorby Ladislava Fukse: Pan Theodor Mundstock (1963), Spalovač mrtvol (1967) a Cesta do zaslíbené země (1969), které došly ocenění nejen u nás, ale v nejrůznějších překladech překročily i hranice mnoha evropských států

Reedice kritického vydání Zbabělců (1958), které vyšlo jako třetí svazek České knižnice v roce 1998. Pro přítomné vydání editor Michael Špirit text románu text Zbabělců znovu přehlédl a také aktualizoval a významně rozšířil svůj komentář, v němž podrobně dokumentuje vznik a dobový ohlas románu i jeho textové proměny.

Vydání v České knižnici reprezentuje Jana Zábranu v roli svébytného básníka a prozaika. Trojici stěžejních básnických sbírek Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (1968 pod názvem Lynč) rozšiřuje nedokončený soubor „samomluv“ Zeď vzpomínek z let 1969–1971. Do prozaické části svazku bylo soustředěno všech třináct doposud známých Zábranových povídek z padesátých let.

Z vrcholné prozaické tvorby Karla Poláčka vybíráme dva humoristické romány s charakteristickými prvky autorovy osobité jazykové komiky, v nichž prostřednictvím jemné nadsázky, opakujících se promluv, frází a klišé detailně prozkoumal mentalitu českého maloměsta a obnažil konvenčnost, omezenost a nesmyslnost lidských postojů.

Čtyři z nejznámějších her Jiřího Voskovce a Jana Wericha.